Proč zrovna Písek?
Z: Písek je pro mě příjemná událost. Čím dál tím příjemnější. A to například proto, že: jsou tu častokrát zajímavé a čerstvé kusy; člověk si příjemně zahraje; člověk příjemně popije; díky představením a díky diskusím (oficiálním nebo hospodským) člověk na něco zajímavého přijde; člověk neztrácí čas zbytečným odpočinkem a spánkem, během kterého ještě nikdo nikdy nic nevytvořil.
P: Je to pro mě nejlepší přehlídka roku. Jarní počasí, hezký město, setkávání v baru. Nově je Pod Čarou i odpočinkové schodiště, na jehož vrcholu se dá při diskusích a pití ležet. Hlavně: 8 nějakým způsobem selektovaných nějakým způsobem hledajících představení za den – to jinde nenajdu.
Na co jsem díky Písku…?
Z: Letošní přehlídka mě přiměla k několika zajímavým úvahám o divadle. Nebo lépe k několika aspektům, o kterých lze v divadle přemýšlet. Pro mě třeba zásadní představení DREDu k uvažování o míře přítomnosti na jevišti. O tom, kde je hranice toho, aby divadelní kus byl čerstvý a přítomný a zároveň estetický, koukatelný. Lze to vůbec skloubit? Jak? Do jaké míry by šlo představení DREDu udělat čistší a preciznější a do jaké míry představení Divadla Kámen přítomnější a opravdovější? Do jaké míry by to šlo, aby si oba soubory zachovaly svoji originalitu?
P: Nepřišel jsem na nic světoborného, ale je z toho spousta připomenutí již tušeného. Například jak jednoduše a neformálně je taky možné dělat divadlo; jak je těžké plodně o divadle diskutovat, i když se o to pokouší lidé kvalifikovaní a dobré vůle; jak člověka pořád něco překvapuje – jako tvůrce i jako diváka; jak jsou lidé šikovní a jak zázračně funguje jejich imaginace; jak se někdy vyskytnou až šokující rozdíly ve vkusu různých lidí.
Jaké představení se mi v Písku…?
Z: Popravdě mě celkově, jakože úplně celé se vším všudy, nezaujalo nic. Ale zajímaly mě právě různé aspekty v jednotlivých představeních. U DREDu právě ona úžasná přítomnost všech herců a fakt, že prostě nic nepředstírali a hlavně si užili svou existenci na jevišti. U Draka třeba řemeslnost, čerstvost, dynamika, rytmus, herecká všestrannost. U Divadla bez rizika zase pomalost, klid, něžnost, citlivost. Jo, u každého prostě něco.
P: Zaujala mě Vdova po kapitánovi DPS. Skvělý název společnosti, skvělý příběh za scénářem, neokázalé fungující provedení. Zaujal mě Dred: svěžest, radost, přítomnost. Zaujalo mě Q10: hodně toho umějí, a mají už ve svém věku divadelní nadhled; a hlavně že se pustili do skutečně odvážného projektu; je opravdu odvaha investovat do 3 až 4 paralelních inscenací najednou; i když je na to hodně lidí; radost se na ně dívat.
A co naše představení v Písku?
Z: Cítila jsem, že se od nás něco očekává. Možná i díky tomu jsem svou postavu neměla dostatečně prožitou, plastickou, přítomnou, jinou než obvykle. Už jsem ji hrála i lépe. Už jsem si ji i víc užila a naplnila – když jsem nespoléhala na naučené intonace, dynamiku, rytmus své postavy. Tentokrát jsem na to nějak spoléhala. Nechala jsem se zmást některými impulsy (ostatních herců, diváků) a jiné jsem zase ignorovala. Ta moje práce herecká mě tentokrát neuspokojila… fakt! V práci herecký přece záleží na takovym jako…, že jo… na tom přece při práci herecký záleží.
P: Moc se nám nepovedlo, ale měl jsem zajímavý zážitek, myslím, že poprvé v životě: v sále bylo kolem 12 řad a na prvních zhruba 5 jsme se po většinu představení (možná celé) nebyli schopni napojit. Zato na zadní řady jsme napojeni byli – já jsem to nevěděl (seděl jsem u předních řad a nehrál jsem), ale vypadá to tak z výpovědí herců a diváků. Zajímavé: bariéra vpředu a napojení na zadní řady. Většinou to samozřejmě bývá naopak: napojíme se na přední řady a na zadní nemáme dost energie. Prostě zajímavý jev.
Z: Písek je pro mě příjemná událost. Čím dál tím příjemnější. A to například proto, že: jsou tu častokrát zajímavé a čerstvé kusy; člověk si příjemně zahraje; člověk příjemně popije; díky představením a díky diskusím (oficiálním nebo hospodským) člověk na něco zajímavého přijde; člověk neztrácí čas zbytečným odpočinkem a spánkem, během kterého ještě nikdo nikdy nic nevytvořil.
P: Je to pro mě nejlepší přehlídka roku. Jarní počasí, hezký město, setkávání v baru. Nově je Pod Čarou i odpočinkové schodiště, na jehož vrcholu se dá při diskusích a pití ležet. Hlavně: 8 nějakým způsobem selektovaných nějakým způsobem hledajících představení za den – to jinde nenajdu.
Na co jsem díky Písku…?
Z: Letošní přehlídka mě přiměla k několika zajímavým úvahám o divadle. Nebo lépe k několika aspektům, o kterých lze v divadle přemýšlet. Pro mě třeba zásadní představení DREDu k uvažování o míře přítomnosti na jevišti. O tom, kde je hranice toho, aby divadelní kus byl čerstvý a přítomný a zároveň estetický, koukatelný. Lze to vůbec skloubit? Jak? Do jaké míry by šlo představení DREDu udělat čistší a preciznější a do jaké míry představení Divadla Kámen přítomnější a opravdovější? Do jaké míry by to šlo, aby si oba soubory zachovaly svoji originalitu?
P: Nepřišel jsem na nic světoborného, ale je z toho spousta připomenutí již tušeného. Například jak jednoduše a neformálně je taky možné dělat divadlo; jak je těžké plodně o divadle diskutovat, i když se o to pokouší lidé kvalifikovaní a dobré vůle; jak člověka pořád něco překvapuje – jako tvůrce i jako diváka; jak jsou lidé šikovní a jak zázračně funguje jejich imaginace; jak se někdy vyskytnou až šokující rozdíly ve vkusu různých lidí.
Jaké představení se mi v Písku…?
Z: Popravdě mě celkově, jakože úplně celé se vším všudy, nezaujalo nic. Ale zajímaly mě právě různé aspekty v jednotlivých představeních. U DREDu právě ona úžasná přítomnost všech herců a fakt, že prostě nic nepředstírali a hlavně si užili svou existenci na jevišti. U Draka třeba řemeslnost, čerstvost, dynamika, rytmus, herecká všestrannost. U Divadla bez rizika zase pomalost, klid, něžnost, citlivost. Jo, u každého prostě něco.
P: Zaujala mě Vdova po kapitánovi DPS. Skvělý název společnosti, skvělý příběh za scénářem, neokázalé fungující provedení. Zaujal mě Dred: svěžest, radost, přítomnost. Zaujalo mě Q10: hodně toho umějí, a mají už ve svém věku divadelní nadhled; a hlavně že se pustili do skutečně odvážného projektu; je opravdu odvaha investovat do 3 až 4 paralelních inscenací najednou; i když je na to hodně lidí; radost se na ně dívat.
A co naše představení v Písku?
Z: Cítila jsem, že se od nás něco očekává. Možná i díky tomu jsem svou postavu neměla dostatečně prožitou, plastickou, přítomnou, jinou než obvykle. Už jsem ji hrála i lépe. Už jsem si ji i víc užila a naplnila – když jsem nespoléhala na naučené intonace, dynamiku, rytmus své postavy. Tentokrát jsem na to nějak spoléhala. Nechala jsem se zmást některými impulsy (ostatních herců, diváků) a jiné jsem zase ignorovala. Ta moje práce herecká mě tentokrát neuspokojila… fakt! V práci herecký přece záleží na takovym jako…, že jo… na tom přece při práci herecký záleží.
P: Moc se nám nepovedlo, ale měl jsem zajímavý zážitek, myslím, že poprvé v životě: v sále bylo kolem 12 řad a na prvních zhruba 5 jsme se po většinu představení (možná celé) nebyli schopni napojit. Zato na zadní řady jsme napojeni byli – já jsem to nevěděl (seděl jsem u předních řad a nehrál jsem), ale vypadá to tak z výpovědí herců a diváků. Zajímavé: bariéra vpředu a napojení na zadní řady. Většinou to samozřejmě bývá naopak: napojíme se na přední řady a na zadní nemáme dost energie. Prostě zajímavý jev.
Divadlem bez rizika je nejspíše myšleno Divadlo Bez Pravidel, jelikož žádné divadlo bez rizika na Šrámkově Písku nehrálo:)
OdpovědětVymazat