pondělí 29. května 2017

Adéla Vondráková: Exitorial

Šrámkův Písek je soutěžní festival. Proto je tím posledním, co k jeho završení ještě schází, ohlášení oficiálních výsledků 56. ročníku celostátní přehlídky experimentujícího divadla Šrámkův Písek. Tak tady jsou.

K přímému postupu na Jiráskův Hronov porota nominovala následující inscenace:
To si viděl mosteckého souboru Inverze
Svině! (2017, ostrov) souboru Teátr Vaštar, Ostružno
A dále porota k případnému postupu, pokud to kapacita Jiráskova Hronova dovolí, doporučila tyto inscenace:
Havlovy kraťasy: Vernisáž souboru GT Hlinsko
Casiopea aneb Etudy o časovosti uskupení NJ feat. Uhřík z Nového Jičína.

Tak, a já si sbalím brýle, Bára svůj zápisník, do kterého si píše poznámky ke zhlédnutým představením hned několika druhy písma naráz, takže pro normálního smrtelníka nejsou vůbec čitelné. Petra si půjde dočíst Stanislavského, aby to při příští příležitosti doopravdy natřela improvizátorům z Kámo, nahoď! Michala vypustíme zpět do filozofické divočiny. 

Šrámkův Písek s pořadovým číslem 56 skončil. Ať žije ten příští.

neděle 28. května 2017

Debata čtvrtá

Ani Šrámkovu Písku se nepodařilo pokořit zákon únavy posledního festivalového dne. Všeobecné vyčerpání se trochu podepsalo i na diskuzi, která plynula ve velmi poklidném duchu. K větší aktivitě přihlížející diváky vyburcovalo až závěrečné vyhlášení výsledků a následné rozloučení s 56. ročníkem přehlídky. Nejen vítězné soubory, ale také ostatní účinkující, porotu a organizátory přehlídky všichni v Divadle Pod čarou odměnili velikým potleskem, jak se ostatně na takovouto divadelní událost sluší a patří. 

Adéla Vondráková: Opravdový Teátr Vaštar

Už při letmém pohledu do programu festivalu budila inscenace Teátru Vaštar Svině! (2017, Ostrov) respekt. Měla totiž začínat ve čtyři a končit až o šesté, což působilo v rámci sobotního, dvanáctihodinového kulturního maratonu jako jakási nezřetelná výhrůžka. Naštěstí se ale už kolem 16:08 jasně ukázalo, že respekt by inscenace měla vzbuzovat ze zcela jiných důvodů. Z těch mnohem lepších a zajímavějších. Bylo totiž jasné, že tahle inscenace se (nejen) v rámci festivalu vymyká.

Barbora Haplová: Cyklická Kupka jménem umění

Předposledním představením letošního Šrámkova Písku bylo Štípnutí labutě spolku Mikrle. Zaujalo mě na něm, že pro aktuální téma, uměleckou tvorbu a změny v náhledu na to, co je považováno za hodnotné umělecké dílo, vybírá situaci z počátku dvacátého století. Částečně se tak vrací téma časovosti, které se s námi táhne již od pátku, od Poincarého myšlenky přes Casiopeu až ke Štípnutí labutě. Dokážu si představit, že by se cyklická debata nad kávou a vínem odehrávala ve velmi podobném znění i v současném kontextu. Opakování debaty muže a ženy může odkazovat k periodickému výskytu podobných situací a analogických frází v různých uměleckých érách. Pro mě tak tematicky směřuje k určité vyprázdněnosti a vůbec otázce po smyslu takové debaty. Tato linka se mi pak spojí s dotazníkem, který diváci vyplňují po odchodu ze sálu, s otázkou, zda-li Kupka přichází příliš brzy nebo příliš pozdě.

Petra Zachatá: Drásavá kritika lidské omezenosti

Poslední představení Šrámkova Písku To si viděl mosteckého souboru Inverze se rozhodně nepostaralo o harmonické zakončení festivalu. Na jevišti Divadla Fráni Šrámka se odehrála temná a drásavá scénická zpověď teenagerů, která svou místy až nesnesitelnou otevřeností směřovala k šokování diváků. Záleželo však na individuálním založení každého z nich, zda na sebe představení nechal takto působit. Druhou možností bylo zachovat si od předváděného bezpečný odstup a pouze nezúčastněně, možná i trochu pohoršeně přihlížet. O tom, že v Písku inscenace rezonovala, svědčí i její postup na Jiráskův Hronov.

Michal Zlatoš: Je tráva za plotem zelenější?

Každodenně potkáváme množství lidí různých národností, kteří odjeli z domova. Motivací k opuštění domova může být celá škála, ale to nejdůležitější a dozajista nejobtížnější je udělat ten první krok - odejít. Je ale ideál, který si před sebe staví člověk opouštějící domov, nějak shodný s tvrdou realitou každodennosti? Autorská inscenace nazvaná Zvláštní druh projekce souboru Fotka bezhlavého motýla, který je složen ze spolužáků z pražské DAMU, se snaží poukázat právě na tento rozpor a jeho někdy až trpké rozuzlení.

Debata třetí

Atmosféra na festivalových debatách je čím dál uvolněnější. Dnes například uspořádání židlí po příchodu do sálu neodpovídalo obvyklému debatnímu kroužku, ale klasickému rozestavení jeviště-hlediště. A tak si diskutující ty židličky přestavěli sami. To protože debaty na Šrámkově Písku doopravdy jsou společenskou záležitostí.

Michal Zlatoš: Rodinná idyla

Existuje něco jako návod na šťastné manželství? To je otázka, po níž pátrá mnoho lidí, ať už systematicky či z vlastní žité zkušenosti. Jednou takovouto snahou, kudy by cesta zodpovídání této otázky mohla vést, je i inscenace havířovského tělesa Tom a Jeff s názvem Na drátku. Představení je dozajista možné vnímat také jako okénko do leckteré mnohé domácnosti při řešení rozličných každodenních malicherností.

Petra Zachatá: Zápisky z Off-Programu

Paralelně s hlavním programem Šrámkova Písku probíhal v sobotu také doprovodný program pod širým nebem v parku Palackého sady. Návštěvníci mohli vidět několik inscenací profesionálních souborů určených (nejen) dětskému publiku, a kdo navíc zatoužil po adrenalinové zábavě, vyzkoušel si scénický šerm nebo obří vahadlovou houpačku a ďábelskou otočnou židli od společnosti Al Rašíd. Pro milovníky blues zahrálo pražské trio Špinavý lůzři. Ke slovu se dostali také Písečané: skupina mladých parkouristů Family Of Move odpoledne předvedla sérii skoků a salt jako vystřižených z akčních filmů. Závěr offprogramu pak obstarala improvizační show šestice odvážných domorodců Kámo, nahoď!

Barbora Haplová: facka, facka, pusa, pusa

Přiznám se hned v první větě a dobrovolně k tomu, že divadlo poezie je mimo mojí „krabici“. Pokud čtu poezii, dávkuju si ji téměř po kapkách. Proto je pro mě obtížné věnovat pozornost byť jen půl hodiny souvislému pásmu básní, ačkoli v případě v souboru ChoseMína a jeho díle DeMono mi přijde přiléhavější slovo „tok“ než „pásmo“. Na druhou stranu, pokud nejsem zvyklá tento typ divadla interpretovat, musím k němu nutně přistupovat s jakousi nepředpojatostí, jako nepopsaný list. Následující myšlenky se na můj čistě bílý list zapsaly.

Michal Zlatoš: Krok do prázdnoty

Každý partnerský vztah je snahou o soulad dvou duší mezi sebou. V tomto vztahu jedna do druhé nevidí, leč snaží se cítit a reagovat na tužby a přání té druhé s jediným cílem přinést druhé co nejvíce podnětů k blaženosti. Ale blaženost jednoho v sobě zároveň může skrývat i strast druhého, zde pak přichází na pořad ono vykročení – tolik podobné skoku, který vyžaduje odvahu. Improvizační inscenace Volný pád souboru Vitacid je snahou ztvárnit nejistotu, která se váže ke vztahovým skrupulím chápání se a komunikace mezi partnery.

Debata druhá

Jak uvést Debatu, která začala relativně na čas a proběhla tak pohodově, jak to jen jde? Nevím. Ale pro celistvější obrázek o současném dění v Písku mohu říct třeba, že porota pila celkem dvě malinové limonády a jedno espreso…

sobota 27. května 2017

Petra Zachatá: Rodinný Horror

Žáci literárně dramatického oboru ZUŠ v Jindřichově Hradci do Písku přivezli inscenaci jednoaktovky Horror Arnošta Goldflama. Žádných upírů, masových vrahů nebo zombie se však festivaloví diváci nedočkali; autor hry zdroj veškeré hrůzy a zvrácenosti nalezl v rodinných vztazích. Černočerná groteska pomocí absurdně vyhrocených situací ukazuje, kterak se výchova dětí může zvrhnout v brutální tyranii. „Myslíme to s tebou přece dobře”, říkají svým potomkům rodiče. Ale co když se jejich dobromyslnost poněkud vymkne z kloubů?

Barbora Haplová: Rozvodněná Ganga

Konečně můžu říct: „já tu Vernisáž znám“. Četla jsem ji a viděla několikrát. Přesto to byla moje první Vernisáž obsahující „rozvodněnou Gangu“. Byla jsem mile překvapena lehkostí, se kterou tvůrci text upravili. Je to radost, když si člověk může spojit situaci se svojí vlastní zkušeností. Obzvlášť pokud se týká ne příliš dobrých přátel a jejich nátlakové prezentace vlastního štěstí. Fotky z Indie, nákup nábytku z dřevěného masívu i fetiš gramofonových desek. Tyto momenty ke mně promlouvají hlavně jako ke členovi určité sociální skupiny, která všem těmto věcem holduje. Abych byla úplně upřímná, mám všechny tři vyjmenované věci ráda a dokonce si v řádu týdnů dokážu naprosto přesně vybavit situace, ve kterých jsem je sama obdivovala.

Michal Zlatoš: Inscenace časovosti

Časovost – jedno z nejvýznamnějších, nejširších a také zároveň nejsložitějších oblastí filosofie nejen 20. století se stalo tématem improvizačního představení Casiopea aneb etudy o časovosti novojičínského souboru NJ feat. Uhřík. Tento nostalgický jednočlenný občasník (jak o sobě soubor mluví v anotaci v programové brožuře festivalu) inscenaci pojal jako komickou koláž založenou na debatě o viděném, na skeči o základním fenomenologickém termínu a na netradičním před-koncertu. Ve své skladbě může nejprve působit nesourodě – asi tak, jako ingredience k výrobě šunkofleků – avšak ve výsledku utváří velmi působivý obraz o tom, jak je také možné interpretovat pojetí termínu z moderní filosofie.

Adéla Vondráková: Capoeira už dorazila i do Verony

Skutečně ambiciózní úpravu Shakespearova Romea a Julie uvedl včera v noci Divadelní soubor Q10 z Hradce Králové. Inscenace s akrobatickými a novo-cirkusovými prvky (triky na šálech a kruhu) nese název R+J. Romea a Julii jsme už všichni viděli mnohokrát a to v nejrůznějších úpravách, filmových i divadelních, konzervativnějších i alternativnějších. Jenže úprava souboru Q10 přináší opět cosi nového.

Debata první

Porota 56. Šrámkova Písku - režisérka Viktorie Čermáková Pecháčková, profesor Jan Císař, dramaturg Tomáš Jarkovský, a teoretik Martin Pšenička - usedla do první řady diskuzního kroužku. Diskuze, zpožděná o akademickou čtvrthodinku, začala ve čtvrt na deset. 

René Levinský: Jsem stejně tak vědec jako dramatik

Ptá se Barbora Haplová

Barbora Haplová: Vysoká škola konverzační

Představení Poincarého domněnka mě zaujalo hned v první scéně intelektuální hrou se slovy. Hlavně protože nejde o slovíčkaření, které by se pod tímhle pojmem mohlo nabízet, ale o pochopení matematického problému, kterému se člověk snaží alespoň částečně porozumět. 

Michal Zlatoš: Typ-Ste-Reo


První inscenací na programu 56. ročníku Šrámkova Písku byla -TY: Jeskyně v provedení studentů pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Budoucí absolventi – vystupující pod názvem Jiná tvář – se v režii Romana Černíka pokusili o vytvoření díla na motivy široce známého Platonova Mýtu o jeskyni, což se odráží již v názvu inscenace. Inscenace vznikla v rámci bakalářského studia dramatické výchovy jako absolventské představení, což je patrné i v tom, že se členové přímo podíleli na hudební a textové kompozici představení.

pátek 26. května 2017

Adéla Vondráková: Editorial

Je pátek 26. května a já mám sbaleno. Dokonce se mi po třech dnech konečně podařilo najít brýle, což mi práci na zpravodaji letošního Šrámkova Písku jistě značně usnadní. Divadelní sezóna pomalu končí a ta festivalová naopak začíná. A pro mě je prvním letošním festivalem právě Šrámkův Písek.