První inscenací na programu 56. ročníku Šrámkova Písku byla MÝ-TY: Jeskyně v provedení studentů pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Budoucí absolventi – vystupující pod názvem Jiná tvář – se v režii Romana Černíka pokusili o vytvoření díla na motivy široce
známého Platonova Mýtu o jeskyni, což se odráží již v názvu inscenace.
Inscenace vznikla v rámci bakalářského studia dramatické výchovy jako
absolventské představení, což je patrné i v tom, že se členové přímo podíleli na hudební a textové kompozici
představení.
Zaslechne-li
člověk, který se kdy aspoň povšechně seznamoval či musel seznamovat se základy
dějin filosofie, že impulzem pro vznik inscenace je antická klasika Platonovy
Jeskyně, může si představovat leccos. A
toto pojetí inscenace jakoby chtělo nastiňovat pocity, které se sváří v člověku
stojícím v rozpolcení rozumu a emocí. Samo toto rozpolcení je, tak jako v běžném
životě, umocňováno nezájmem okolních blízkých a zároveň tlakem mechanického tepotu srdce společenského systému.
Ten je ve hře vyobrazen až mantrickým opakováním slabik slova „stereotyp“ a ještě
zesílen repeticí textových fragmentů různého původu. Zvuk slova „Dost!“ protrhne
tuto mechaničnost. Zde se objevuje kontrapunkt mezi otroctvím tomuto stereotypu
a dilematem z něj vykročit – takovéto vykročení je však záležitostí, která vyžaduje
největší odvahu, je krokem do neznáma – odvahu být schopen se vymknout stereotypu strojové mašinerie – říci: „ne!“. Tehdy, když je člověku umožněno čelit největšímu strachu, tehdy strach končí a
jemu začíná život. V takový moment se začíná osvobozovat. Snaží se kráčet po
cestě směřující k údolí klidu - což vyžaduje onu odvahu a vytrvalost – i vzdor tomu, že jej
mechanický systém stále dohání a sráží na kolena a jeho údolí klidu se snaží rozrušovat,
seč mu síly stačí.
Inscenace je
velmi vhodně doprovázena hudebními prvky a cappella, které svým způsobem ještě umocňují těžkost a vážnost
nejen tématu motivujícího textu Platonova mýtu, ale i podněcujících otázek a
textových fragmentů zdůrazněných pohybovými prvky herců. To vše v součtu
podtrhuje a vyzdvihuje téma autentičnosti lidského pobytu, které je zde akcentováno – „jak být člověkem sám
bez člověka?“
Žádné komentáře:
Okomentovat