Existuje něco jako návod na šťastné
manželství? To je otázka, po níž pátrá mnoho lidí, ať už systematicky či z
vlastní žité zkušenosti. Jednou takovouto snahou, kudy by cesta zodpovídání
této otázky mohla vést, je i inscenace havířovského tělesa Tom a Jeff s názvem
Na drátku. Představení je dozajista možné vnímat také jako okénko do
leckteré mnohé domácnosti při řešení rozličných každodenních malicherností.
Počáteční partnerská poradna, ve které se herci snaží zodpovídat otázky, jejichž znění je možné odtušit z jejich odpovědí, se záhy překlápí do zpodobení situace běžného večera u nich doma. Spouštěčem tohoto překlopení je otázka na recept na šťastné manželství. Zpodobení začíná tím, že manžel se snaží postavit kulisy domácího loutkového divadélka, což se mu ovšem moc nedaří. Už to samo muže začíná popouzet, k tomu se ještě přidává drobné, pěti minutové zpoždění manželky, což v součtu spouští lavinu výčitek. Toto téměř bouřlivé entrée stojí v kontrastu proti plánované večerní náplni – zkoušce pohádky v domácím loutkovém divadle (pro jejich budoucí děti). Manžel začíná hrát divadlo, žena čučí do telefonu, což muže dožírá, a oheň je na střeše. Přechází se k těžšímu kalibru: muž užívá výčitek směrem k matce své ženy. Útok způsobí dojmem, že je žena z náplně večera otrávená. Mužova prchlivost, která po celou dobu eskaluje, dochází prvního vrcholu. Ten se zračí v jeho promluvě k ženě, které velmi připomíná plísnění dítěte, které něco provedlo.
Žena se snaží přijít s novou pohádkou,
která má inovační charakter, a tak narušuje každodennost – muž ji pedanticky
kritizuje. Uražená odchází. Následuje smršť výměny urážek s očividným cílem
urazit druhého víc. Vše končí snahou muže uchlácholit ženu prostřednictvím loutky.
Obraz, který je jistě znám z množství
domácností a který i navzdory hádce místy až krutě osobních rozměrů, má kladné
vyústění. To se snaží ilustrovat návod pro šťastné manželství, které vede
formou komunikace, tolerance a odpuštění. Za největší odvahu v tomto směru je
pak možné považovat vytrvalost a nikoliv zbabělé utíkání z manželství již při
první malicherné, ač bolestivé konfrontaci. Je tedy podle toho návodu potřeba být
trpělivý a tolerantní ke svému druhu či družce. Koneckonců – jak zaznělo i v
samotné inscenaci: „Ty jsi takový vůl!“ „Ty zas‘ kráva, proto jsme spolu.“ –
avšak toto se může ukázat jen za předpokladu splnění vůle k toleranci a
odpuštění zprostředkovaným kanálem komunikace jednoho s druhým.
Žádné komentáře:
Okomentovat