Poslední představení Šrámkova Písku To si viděl mosteckého souboru Inverze se rozhodně nepostaralo o harmonické zakončení festivalu. Na jevišti Divadla Fráni Šrámka se odehrála temná a drásavá scénická zpověď teenagerů, která svou místy až nesnesitelnou otevřeností směřovala k šokování diváků. Záleželo však na individuálním založení každého z nich, zda na sebe představení nechal takto působit. Druhou možností bylo zachovat si od předváděného bezpečný odstup a pouze nezúčastněně, možná i trochu pohoršeně přihlížet. O tom, že v Písku inscenace rezonovala, svědčí i její postup na Jiráskův Hronov.
Skaut, židovka, gay a dívka, jejíž nahé fotky unikly na internet. Každá ze čtyř postav je definována skrze jednu schematizující nálepku, kterou jim přiřkla předsudky zamořená společnost. Jde o stigma, které jejich osobnost redukuje na pouhý odindividualizovaný symbol s automaticky pejorativními konotacemi. Jako příslušníci určité „nepohodlné skupiny“ se neustále stávají terčem nenávistných poznámek a xenofobních posměšků. Omezenost takového počínání vyvstává najevo hned na začátku. „Životní styl. Víra. Sexualita. Krása,“ zařazuje každý z účinkujících svou stigmatizující nálepku pod jeden neutrální pojem, jenž neskýtá žádný důvod k nenávisti.
Pak se ovšem rozpoutá peklo šikany. Čtveřice se navzájem častuje těmi nejhoršími nadávkami, nevyhýbají se ani sprostým slovům a tělesnému násilí. Fyzická stránka herectví je ostatně v inscenaci neustále zdůrazňována, aktéři si sundavají svršky, válejí se po zemi v dráždivých pózách a na důkaz své stigmatizace se potírají hlínou a házejí po sobě hrsti mouky. To, že je každá z postav zároveň nenáviděným i nenávidějícím, outsiderem i zástupcem pokřiveného veřejného mínění, se stává hlavním zdrojem napětí. Toto řešení navíc přesně pojmenovává bezvýchodnost situace: ani outsider není schopen soucítit s jiným společenským vyděděncem. Netolerance a nenávist se tudíž šíří dál všemi směry.
Existence všemožných sociálních médií navíc nenávist ve společnosti ještě podporuje. I jednotlivé repliky ostatně znějí jako přímo převzaté z internetových diskuzí. (To tvůrci také na debatě potvrdili.) Během inscenace tak například zazní, že holokaust je nesmyslná konspirační teorie, skauti jsou děti oblečené jako idioti vedené idioty oblečenými jako děti, gayové jsou pedofilové a dívka s nahými fotkami je prostě frnda. Inscenace se stává drásavou kritikou lidské omezenosti.
Čtveřice herců prokázala dravé nasazení a také velikou odvahu: témata, kterými se zabývali, se jich alespoň z dílčích částí osobně týkala (jak rovněž přiznali na diskuzi). Za jejich výkonem bylo vidět veliké zapálení pro věc, snaha upozornit na celospolečenský problém nesmyslné, předsudečné stigmatizace. Myslím, že právě díky své angažovanosti pro věc, dokázali publikum strhnout. Strohost scénických prostředků redukovaných na účelně využitou hudební a světelnou složku nechala tématu plně vyznít. Jen je škoda, že některé postavy, potažmo jejich stigmatizované zařazení, působily věrohodněji než jiné. Zejména linka s židovkou mi přišla značně odtržená od reality - alespoň v dnešní době, kdy nenávist k jiným kulturám a náboženstvím získává navrch.
Žádné komentáře:
Okomentovat