Jak Odo do mne, tak stejně já do Oda. Jinak to nelze, tudíž i já se ptám:
Odo milej, jak to tedy jest, Tvůj Kámen byl léta s Pískem velmi pevně spjat, před nedávnem se ale dobrovolně přehlídkových prken vzdal, a já se ptám proč, a těším se na odpověď velmi. Pěkný den Tobě i všem!
Milej Klarine, tak to je intimní otázka hned na úvod. Přesto ji odvážně zodpovím.
OdpovědětVymazatDivadlo Kámen potřebuje (chce) pracovat o něco intenzivněji než dosud. Na to potřebuje nějaké prachy a nějaké solidní pí ár.
Kdesi v hloubi českého kulturního prostředí existuje jakási tajemná tlustá čára, nazvěme ji třeba "A-P", která toto prostředí jaksi podivně rozděluje na dvě domény, nazvěme je třeba "A" a "P".
Mnohé otázky, které v oblasti české kultury a českého umění kladou poskytovatelé peněz (instituce, mecenáši, pořadatelé, ...), média a (což je nejpřekvapivější) mnoho potenciálních diváků/návštěvníků se netýká kvality, kvantity, vizí, přínosů, invenčnosti, ..., ale prostě jakési tajemné dělicí čáry "A-P". Máš label "A"? Tak to promiň... Máš label "P"? Tak supr.
No, a my jsme příliš malí a příliš vyhranění na to, abychom dělicí čáru "A-P" dokázali smazat. Takže jsme si museli vybrat, a vybrali jsme si "P". Tím pádem jsme opustili struktury v oblasti "A", byť je máme rádi a byť (podle mého osobního názoru) v doméně "A" vzniká v úhrnu více pozoruhodného umění než v doméně "P".
Milej Odo, děkuju za odpověď vyčerpávající velmi, a sázím otázku další: vnímáš v současnosti v Tobě preferované doméně "A" někoho jako vaše, tedy "Kamenné" nástupce, ať už v rovině poetické, tematické či prostě jakkoli inspirační? Těším se na reakci Tvou!
OdpovědětVymazatNo to je další intimní otázka... Ale hlavně se necítím na to, abych měl nějaké nástupce, myslím, že každý, zvlášť v doméně "A", je hrozně svébytný, a nechce a nepotřebuje být nástupcem někoho či něčeho.
OdpovědětVymazatSvé favority ale mám, to jo!
Takže na tuhle otázku mám jen tuhle vyhýbavou odpověď...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
VymazatCha milej Odo, a teď Tě mám, protože s přesně takovou situací jsem počítal a jsem na ní připraven jak Hamlet na lebkohrátky tudíž nezbývá, než smečovat: Sem s těmi favority!
OdpovědětVymazatMilej smečující Klarine, co kdybych z téhle subjektivisticky směřující smyčky opletené kolem svého krku vyklouzl tak, že bychom se začali připravovat na díla, která nás v Písku čekají? Už existuje plán. Mohli bychom u každého z nich trochu artikulovat své naděje.
OdpovědětVymazatJinak se, s hlavou stále ve smyčce, vyjádřím takto obecně, stále vrcholně uhýbavě: jak jsem už v životě nějaký tyjátr viděl, nějak mě teď nejvíc, a skoro výhradně, přitahuje komunikace s hercem/herci, rituální nebo klidně i nerituální (jde-li to) setkávání s nimi, nahlížení do jejich esteticky modulovaných radostí a běsů a jejich komunikace s mými radostmi a běsy. Dramaturgii a režii a scénografii a mizanscénu a myšlenkový rámec a témata a motivy a fabuli a stylizaci a připravenost/nepřipravenost a jednotnost/rozháranost atd., atd., to vše považuju za prostředky k radostné a běsné komunikaci.
A mí favorité to přibližně takhle dělají... Nebo mě něčím překvapí a já to nechápu, a přesto jsem z nich a s nimi nadšený... Nebo naopak... Aj, nějak se rozplývám v neschopnosti stručné artikulace svých nadějí. Nevrhneme se tedy na ty konkrétní počiny, které v nás v Písku ty naděje vzbuzují?
Tož pojďme zostra na ně!
Vymazat