Kosa (ne)ostrá
Looper je divadelní lusknutí
dneška. Nehodlám zde tajit, že mně neskutečně irituje zbytečné nadužívání
tohoto výrazového prostředku v aktuálním českém divadle amatérském i profesionálním.
Při vší mé úctě k umělecké produkci ZUŠ F. A. Šporka musím tentokrát
konstatovat, že v případě fetišistické techno show Asi jsme špatně odbočili se u mě nedostavilo nadšení, ale naopak
několik zásadních výhrad. Povídka Raye Bradburyho je zde totiž pouze zneužita k prezentaci
možností techniky, jež ovšem nepřelézá kategorii „na první dobrou“. Nedochází k žádoucímu
adaptačnímu posunu, výkladové objevnosti ani adekvátní interpretační atraktivitě.
Jevištní dění ovládá zbytnělé klišé. Od kostýmování performerky evokující rockově
šansonový šantán, přes použitý, částečně živě produkovaný hudební podkres, až k rádoby
efektnímu light designu. Technologická přebujelost audiovizuálního plánu inscenace
válcuje obsah z razancí parního válce ubližujícího příliš pomalé veverce.
Velký autor se ublíženě krčí ve stínu malého autíčka. Videoart se nekoná,
syntéza vyklidila pole, zhruba v půli představení se popáté dívám na svůj
časoměřič a zjišťuji, že mně jevištní kvas už dávno přestal zajímat. Samoúčel totiž
zavládl prostorem, příběh se nevypráví, ani nedemonstruje, je utlačován. Jeden nápad Raye nespasí. Tím nejcennějším na
jaroměřských technologických orgiích je nakonec jejich název, který potvrzuje
platnost principu Nomen omen. Určitě
jste špatně odbočili, vážení, a mně je to tím víc líto, čím víc Vás mám
rád!
Petr KlariN Klár
