sobota 28. května 2016

Besídka o předškolních dobrodružstvích i o těch, co budou následovat

REFLEXE - BUDDETO: Přemnohá dobrodružství, jakož i hrdinské skutky rytířů nízkého stolu – útržky eposu

Nebýt dospělým. Být dítětem. Být čímkoli chcete. Být rytířem? Třeba. Třeba rytířem nízkého stolu. A coby rytíř zažít dobrodružství, být hrdinou i poraženým, na bitevním poli jménem školka.

Z bitevního pole jsou vzpomínány a zobrazovány situace, seřazené do jednotlivých etud, či útržků (jak tyto etudy nazývali sami inscenátoři), a celá inscenace se tak stává přehlídkou/kabaretem těchto útržků.  Zobrazované etudky jsou pravděpodobně autentickými vzpomínkami jednotlivých protagonistů, nejedná se ale o prázdná sdělení subjektivních traumat, která vyzní do prázdna. Naopak. Diváku líčené vzpomínky se již dávno staly jakýmsi všeobecně vnímaným charakteristickým mustrem předškolní výchovy (který se stal terčem výsměchu i nadávek), a tak se publikum poměrně snadno chytne na vlnu dobře známého.  
Udržení nastavené roviny hrdinského eposu zajišťuje postava rytíře. Chlapec, který je rytířem, má jako jediný z protagonistů kostým. A jako jediný zůstává dítětem po celou dobu představení. V průběhu představení (nebo spíše k jeho konci) se totiž začne pracovat s tématem dospělosti a kromě rytíře jsou všichni jeho spoluhráči pasováni na neděti.
Motiv vyrovnáváním se s nástupem počínající dospělosti ale nijak nerozvádí téma, které bylo až doposud akcentováno a tak bohužel nevyzní jinak, než uměle dosazenou zastřešující formičkou, která nemá jiných ambicí, než být onou formičkou.


O tématu viděného rytířského dobrodružství s Káťou a Ondrou z plzeňského BUDDETO!
Bylo po půlnoci, oni unavení, a já jim slíbila, že jejich únavu zmíním.

Jakým způsobem jste se dopracovali k tématu „školka“?
K: Já nevím, do jaké míry to můžu prozradit, ale… prostě jsme přemýšleli nad tím, které téma ještě nikdo nezpracovával a někdo z nás přišel s tématem „školka“. To téma se jen nahodilo a najednou všichni začali vytahovat a chrlit svoje traumátka ze školky.
O: A náš vedoucí Michal to už od začátku chtěl směřovat na rytířskej příběh. Prakticky hned potom, co z nás začali vylejzat ty traumátka, tak v tom začal vidět to rytířský dobrodružství. Ale prvotně to bylo o tom říct si „no, tak uděláme třeba školku, tu jsme ještě nikde hrát neviděli“.

Co je pro vás hlavním motivem vaší inscenace?
K: Téma, které jsem si tam našla sama pro sebe, je opakování stejných vzorců chování. Věci, které jsem řešila ve školce, a řeším je i teď. Ve výsledku mám pořád stejné problémy a řeším pořád jedny a ty samé věci. A pak vstup do dospělosti a jak moc mě ty konkrétní zážitky ovlivňují a budou ovlivňovat.
O: Co se mě týče, tak to jsou ty traumata. Celej průběh zkoušení pro mě byl takovou terapií, kde jsme se všichni tak hezky vyventilovali. Ale teď je pro mě hlavním tématem příběh toho rytíře, toho Míši, a to, že on přesto, že je dospělej, tak je vlastně pořád tím dítětem. On má to, co my jsme ztratili už dávno a nepovede se nám to už nikdy najít znovu.  

Na diskuzi padlo ve spojitosti s vaší inscenací slovo kýč. Vnímáte ji jako kýč?
O: Já to nevnímám jako kýč. My jsme z toho chtěli udělat kabaret. Tak jak to postupně vznikalo, přes všechny ty scénky… Ale kýč? Samozřejmě je možný, že se tam objevuje, že ho tam někdo vnímá, ale rozhodně jsme s ním nepracovali cíleně. 

Žádné komentáře:

Okomentovat