neděle 29. května 2016

Miroslav Paulíček: Kdo může být umělcem?

První a poslední hra prvního dne Šrámkova Písku se téměř nemohly lišit více, přesto se dotýkaly stejného, sociologicky nesmírně zajímavého fenoménu, totiž umělecké tvorby. Plzeňští Buddeto! zpracovali vtipně, zábavně a radostně téma traumatizujících zážitků ze školky, mezi nimiž se několikrát opakoval stále aktuální problém, že mnohé učitelky, trvajíce na pevných pravidlech toho, jak se má kreslit či zpívat, ubíjejí imaginaci dětí a od nejútlejšího věku v nich pěstují odpor k umění.

Multimediální a dokonale propracovaná hra Reliktů hmyzu pak na základě Čechovova Racka a Čapkova skladatele Foltýna řeší problém umělce dospělého. Díváme-li se na tuto hru perspektivou hry první, vidíme tragédii umělce, jehož kreativita vzala již v dětství za své a který se snaží stát romantickým ideálem, tedy rozervancem, jenž pohrdá uměním i publikem, protože na to má při své „genialitě“ nárok.

Společenské důsledky idejí v těchto hrách jsou jasné. Relikty hmyzu reprodukují (jakkoli třeba kriticky) romantický obraz umělce, který je v důsledku pro umělce škodlivý – žádejme granty a dotace na kulturu, když umělec má být hladovějícím samorostem. Hra souboru Buddeto!, kterou by měl vidět přinejmenším každý, kdo se stará o děti ve školce, směřuje k tomu, aby tvůrčí imaginace nebyla přisuzována jen narušeným, narcistním, nadto často netalentovaným bláznům, ale aby ji mohl rozvíjet každý.

Žádné komentáře:

Okomentovat