neděle 27. května 2018

odperformováno: naHRAně: H(S)rát duhu

Letos chci psát hlavně o herectví, tedy: podle mého vnímání toto bylo herectví kvalitní ZUŠkové (s jeho ctnostmi i nectnostmi). Klíčové role měli dva pánové: hráli (na hodně mladé lidi) hezky suverénně, a věděli, co chtějí hrát.

U toho se zastavím: „Věděli, co chtěli hrát.“ A podle mého názoru to věděli až moc. Věděli, co nám chtějí (občas i celkem agresivně) sdělit. Sdělovali, dobře sdělovali. Ale nešli moc do rizika. Abych to vymezil: nešli do divadelního rizika, do situací na ostří žiletky, kdy by ani oni sami nevěděli, „jak to má být“. (Osobně do rizika pravděpodobně chodí, provokují konzervativní a nevědomé lidi, to ano. Ale občanský postoj a divadlo je rozdíl, tady píšu jen o divadle.)

Možná, že hercům samotným nemohu tu „neostrožiletkovitost“ vyčítat. Možná jsou do tohoto stylu vsazeni, protože je to styl celé inscenace; nevím, to se těžko na první shlédnutí rozpoznává.

Takže: herectví obou pánů bylo dobré, mně osobně to ale úplně nestačí, chybí mi tam ta osobní situace „tady a teď“. Ať už je to určitou opatrností nebo určitým nedostatkem možností (plynoucích ze struktury konkrétní inscenace), a i když chápu, že takto mladí herci to mají všechno těžší, doufal jsem ve větší performativní otevřenost, větší nejistotu, větší přítomnost na rozdíl od „dobrého hraní“.

Tím vším nechci říci, že by mě to představení vyloženě nebavilo, jen bych chtěl víc.

A teď o aspektech mimo herectví:

Před Pískem jsme se s Klarinem ptali (zde): bude to kontroverzní i pro lidi, kteří se v Písku na představení sejdou, nevyžaduje to odporuchtivější publikum? Teď si odpovídám: kontroverzní to nebylo; nebo jsem to aspoň z hlediště necítil.

Před Pískem jsme se také s Klarinem ptali (také zde): bude písecké publikum (zřejmě nehomofobní) příležitostí jít hloub než k „obyčejné kontroverzi“? Teď si odpovídám: pokud tato příležitost byla, nevyužila se.

Tedy za mě shrnutí: hezké představení, které se mě herecky ani tematicky nedotklo.

Žádné komentáře:

Okomentovat