Na první pohled...láska
Nevadí mi být cílovou skupinou,
zvlášť když následně ke shlédnutému nemám příliš výhrad. A dnešní nedělní ráno
ve mně vyvolalo bezbřehé nadšení, což nestává se často. Dočkal jsem se všeho v
anotaci proklamovaného, byl punk, princess power i přesvědčivé sdělení. Energie,
šarm i sebeironie ve filigránsky vyváženém poměru, pravidelné ataky slzných
kanálků i bránice.
Potřetí pohádka jako výchozí bod, tentokrát konečně
bezchybně dramaturgicky zužitkovaná. Rekvizitně minimalistické, leč ve využití
dokonalé. Kostýmy adekvátní, práce s nimi uvědomělá. Metaforičnost i
realismus si důvěrně špitají, jak hospodští parťáci při mariáši lízaném. Tandem
půvabných performerek hoodovsky přesně jevištními prostředky definuje termín
SPOLU.
Po devíti minutách už si nevzpomenu, jaký je den a kde se vlastně
nalézám. Jsem naplno ponořen ve vnitřním světě zúčastněných žen. Peter Pan ve
mně je probuzený a nadšeně si výská. Podbízení není přítomno, spontánní
přitažlivost je definitivní. Souzním a nestydím se za to. Děvčata razantně rozkopla
hráz mých vlastních vzpomínek na vplouvání do bouřlivých hlubin dospělosti, a
já nemohu jim za to nepoděkovat. Milé ženy, nezapomenu na Vás, kvůli Vám bych
založil festival. Vypálily jste mi totiž cejch. Vřelé díky!
Petr KlariN Klár
Žádné komentáře:
Okomentovat