Pochytil jsem: „pseudovědecká konference“; „duchovní nepořádek používající k vlastnímu uspořádání neoficiální paradigmata“; „dostatek chlebíčků a jiných pokrmů“ „bordel v jídle ilustruje bordel ve všem“.
[A viděl jsem v Turnově; ale věřím, že v Písku to bude zase jiné, divadlo má být pokaždé jiné, takže na tom, co jsem viděl, nechci stavět.]
Jsem zvědav, co s tím bude mít společného Rösner, a co ty sochy.
Mé nedočkavé otázky (a žádná odpověď na ně není špatně):
Přeneseme se za rámec intelektuální stand-up (nebo sit-down) show? A máme se za něj vůbec přenést, nebo se máme raději rochnit v něm? Budou nás tvůrci chtít dovést ven z konference nebo dovnitř do ní? Nebo bude rozhraní mezi sit-down show a dalšími prostory neurčité, a právě pohyb kolem něj bude experimentem?
Jak je to s divadelním analyzováním vlastního prostředí (většina členů Puchmajera asi nezřídka vystupuje na konferencích a podobných podnicích)? Děláme si spíš kvalifikovanou legraci z komických drobností nebo se snažíme o tvrdý průnik do nějaké podstaty věci? Jinými slovy: bude to spíš satira nebo zkoumání opravdových vlastností (pseudo)vědecké konference?
Jsou herci / účastníci konference připraveni něco konkrétního sdělit nebo se raději oddají nejistému hledání? Jinými slovy: mají to na nás všechno nacvičené nebo budou významy a smysly a další jemnosti tvořit v reálném čase, v interakci s námi?
Ahoj Petře milej,
OdpovědětVymazatmoje věštění ze zrnek propagačních pindů a jiných intuičních zdrojů aka odpovědi na otázky Tvé zde:
1. Nepřeneseme, a ani se to po nás chtít nebude. Inscenace Antonín Puchmajer D. S., jsou již po mnoho let tzv. divadlem autistickým, tedy nepříliš navenek komunikujícím útvarem, v němž je vzájemná jevištní existence pro skupinu aktérů mnohem důležitější, než následné reakce diváků. V podstatě jde o intelektuálně-komunitní variantu sousedského divadla kde relativní blízkost bydliště je nahrazena vazbami profesními, přátelskými respektive rodinnými. Přednáška bude stejně (pseudo)vědecká jako (pseudo)divadelní, čeká nás jistě i nemalá porce kulturně-filosofického snobismu.
2. Jednoznačně satira - zatímco o profesionální kritické erudici zúčastněných naprosto nepochybuji,ze snahy o "tvrdý průnik do nějaké podstaty věci" prostřednictvím soustředěné tvorby divadelního artefaktu (a navíc ve vlastním volném čase), je naopak nemíním ani podezřívat.
3. Tady sázím, doufám a těším se spíš na "nejisté hledání" než nespontánní nacvičenost.
Poznámka k titulu: V první řadě jde o zcela vágní PR flignu - kdy zdánlivě kontroverzní, leč s finálním produktem nepříliš související, název funguje jako spouštěč diváckého zájmu.
Na úrovni druhé se pak jedná o minimálně trojnásobnou parafrázi - znaků brakové kultury (sáhodlouhý název, přítomnost aneb :-))
- titulu komedie A. Benetta Kafkovo brko.
- titulu vlastní inscenace Zabili Kemra, parchanti, kterou dodnes považuji za jejich vrchol, jemuž se Puchmajeři v dílech novějších nedokázali už ani přiblížit. Je samozřejmě možné, že nás oslní letos, leč nemyslím si to.
Milej Klarine,
OdpovědětVymazatdíky velmi, tvé body reagující na mé otázky mě přivedly k uvědomění si, že:
1. Se hrozně těším na porci kulturně filosofického snobismu (potvrdí-li se tvé očekávání). I na komunitnost bez přílišné zvědavosti na reakci diváků (je-li tomu skutečně tak). Pro kousek snobství šel bych světa kraj! Ale fakt, ať už se to označí jako snobství nebo jako vyhraněnost nebo výlučnost nebo... [Až jsem si z toho našel krásný článek Hany Librové ( https://www.respekt.cz/tydenik/2008/32/primluva-za-snoby )] Fakt: těším se na tu vyhraněnost a výlučnost, dokonce i když jí nebudu plně rozumět. Někdy rozumím až moc, a to je to nejhorší. Někdy se ztotožním až moc, a to je ještě horší než nejhorší.
2. Stejně tak nejisté hledání (pokud k němu dojde) je pro mě lákavé. Ať už bude stát na pevně připraveném tvaru nebo částečné improvizaci.
1+2. Kde jinde čekat uvedené kvality než v Písku!
Tak tos mě totálně navnadil!