Pochytil jsem: „jakým způsobem je pro nás válka přítomná, když nejsme přímo její součástí a je nám zprostředkována jen médii?“ „chvílemi nábor do války“ „rap“. Nikde jsem se zatím nedočetl víc – tím víc jsem zvědavý.
Mé nedočkavé otázky (na něž není žádná odpověď špatně):
Bude to něco jako dokument, dokumentární divadlo? Bude nám nabídnut dokumentární způsob vnímání? Pokud bude, přeneseme se za něj někam dál, třeba k interakci s herci jako konkrétními lidmi v konkrétním okamžiku?
Jak budeme vtaženi do války, která (aspoň pro nás) neexistuje? Jde vůbec o to, abychom byli vtaženi?
Jde vůbec o válku?
Hezkou sobotu Petře milej,
OdpovědětVymazatK Reliktům bych v reakci na otázky Tvoje uvedl následující:
1) Rozhodně se nedomnívám, že nás čeká ryze dokumentární divadlo. Tvorba Reliktů mně dlouhodobě oslovuje právě sveřepým ohledáváním možností a hranic divadla jako způsobu komunikace, jež ve výsledku vede k nadžánrovosti. Inscenace hravě drzého souboru mají nejblíže k performanci, v nichž se různorodost forem i inspiračních zdrojů střetává se sklonem ke společenské kritice, potažmo morálnímu apelu. Tady bych v případě nepřítomnosti „interakce s herci jako konkrétními lidmi v konkrétním okamžiku“ byl velice zklamán.
2) Samozřejmě jde o to, abychom byli vtaženi, a já po tom intenzivně toužím!
3) O válku jako a) metaforu, b) fakt, k němuž je nutno zaujmout názor, c) téma a prostor ke hře, nepochybně jde.
Očekávám krásu!