odperformováno: Relikty Praha, War in progress

Z pohádky do války, bitches!

Umělecké snahy pražských Reliktů už dlouho sleduji s velkým zájmem – protože jsou to brutální diggeři témat, neúnavní hledači forem, a velmi dobří svazovači mojí divácké pozornosti. Inscenační projekt War-in-progress je dosud tematicky i formálně nejkonzistentnější, ale i divácky nejvstřícnější položkou v tvůrčím portfoliu sympatické divadelní guerilly. Trio typově různorodých dívek výborně zvládá pohrávat si s výrazovými prostředky bujarého kabaretu, minimalistické loutkohry, videoartu, televizní soutěže, pokleslého rapu, a doku divadla. Interakce nemálo, práce s technologií výtečná. Holky uvěřitelné, charismatické, interpretace jejich názorů přesvědčivá. Plastikový moderátor Dmíťa je výbornou odpovědí na zámořský Team America.  

 Bavím se od začátku do konce a moje rozkoš dokonce postupně roste. Pod zdánlivou punkeřinou své ušní boltce vystrkuje koncepce. Nemoralizuje se, zní různorodé názory. Prvky propagandy rovněž přítomny, stejně jako nadhled i smysl pro humor. Válka je způsob obživy i drak. Být voják nebo ne?

Kabaretní forma je postupně okysličována prvky scénické eseje a šroub excesivní působivosti se začíná utahovat. Originalita přístupu je v řetězení témat a vrstvení formálních postupů. Po dlouhé době nemám v daném kontextu pocit z nadbytečnosti projekcí. 

 Verbovací scény burcují můj spící pacifismus, jest mi líto upečeného psa. Oceňuji imaginativní použití legendárních tábornických pomůcek i vrstevnatou metaforičnost klíčových rekvizit – kuželek. Děvčata – vojevůdkyně se ale spolu neperou zrovna přesvědčivě. Škoda trochu!  

 V posledních minutách se osudový řemen temporytmu přece jen poněkud zadrhává. Je dobře, že i strýček patos nenásilně vstupuje do hry. Fragment kuželky zasahuje moje čelo jak střepina zrcadelní osrdečnici Kájovu. Katarze dupe mi na ruku a já se spontánně roztleskávám. Dobrý výkop do páteční noci, vážení. Tudíž děkuji velmi!