Z pohádky do války, bitches!
Umělecké snahy pražských Reliktů
už dlouho sleduji s velkým zájmem – protože jsou to brutální diggeři
témat, neúnavní hledači forem, a velmi dobří svazovači mojí divácké pozornosti.
Inscenační projekt War-in-progress je
dosud tematicky i formálně nejkonzistentnější, ale i divácky nejvstřícnější
položkou v tvůrčím portfoliu sympatické divadelní guerilly. Trio typově
různorodých dívek výborně zvládá pohrávat si s výrazovými prostředky
bujarého kabaretu, minimalistické loutkohry, videoartu, televizní soutěže, pokleslého
rapu, a doku divadla. Interakce nemálo, práce s technologií výtečná. Holky
uvěřitelné, charismatické, interpretace jejich názorů přesvědčivá. Plastikový moderátor
Dmíťa je výbornou odpovědí na zámořský Team
America.
Bavím se od začátku do konce a moje rozkoš
dokonce postupně roste. Pod zdánlivou punkeřinou své ušní boltce vystrkuje
koncepce. Nemoralizuje se, zní různorodé názory. Prvky propagandy rovněž
přítomny, stejně jako nadhled i smysl pro humor. Válka je způsob obživy i drak.
Být voják nebo ne?
Kabaretní forma je postupně okysličována prvky scénické eseje a šroub
excesivní působivosti se začíná utahovat. Originalita přístupu je v řetězení
témat a vrstvení formálních postupů. Po dlouhé době nemám v daném kontextu
pocit z nadbytečnosti projekcí.
Verbovací scény burcují můj spící pacifismus,
jest mi líto upečeného psa. Oceňuji imaginativní použití legendárních tábornických
pomůcek i vrstevnatou metaforičnost klíčových rekvizit – kuželek. Děvčata –
vojevůdkyně se ale spolu neperou zrovna přesvědčivě. Škoda trochu!
V posledních minutách se osudový řemen
temporytmu přece jen poněkud zadrhává. Je dobře, že i strýček patos nenásilně vstupuje
do hry. Fragment kuželky zasahuje moje čelo jak střepina zrcadelní osrdečnici Kájovu.
Katarze dupe mi na ruku a já se spontánně roztleskávám. Dobrý výkop do páteční noci,
vážení. Tudíž děkuji velmi!
Klarine, strýček patos na konci? Nebyl tam strýček patos přece jenom furt? Mně teda přijde, že jo. Jako, byl to patos decentní, zvládnutý, ale byl tam. Takovýto kultivovaný a slušný patos mně osobně nijak nevadí, nebo aspoň ne moc, ale jen pustě teoretická otázka: nešlo by to úplně bez něj, a nebylo by to ještě lepší? Třeba kdyby hudba na pozadí byla nějak veselejší, normální, a ne tajemně smrťácká? (fakt jako: dílko to bylo dobré, jen rejpu)
OdpovědětVymazat