ON-LINE PŘENOS: Rozborový seminář č. 2 (DěS, Děvčátko a slečny, Šubrd)

13:03 V přísálí Divadla pod Čarou je skoro úplné ticho. (Před bouří?) Pět židlí pro porotu je prázdných, osamělí posluchači se pomalu trousí. Jen Jarka Holasová s Luďkem Richterem si povídají, kupodivu nejen o divadle. Brzy se ale začne rozebírat. Sledujte přímý přenos s námi.

Umění jako životní styl

REFLEXE - Relikty Hmyzu: F.Racek /život a dílo/

Letošní inscenace pražského souboru Relikty Hmyzu, se kterou soubor obnovil činnost po zhruba tříleté odmlce, má v podtitulu slova „Život a dílo“. Přímo tak odkazuje na jeden ze dvou hlavních inspiračních zdrojů, kterým je vedle Čechovova Racka román Karla Čapka „Život a dílo skladatele Foltýna“. Zároveň však, a to je samozřejmě podstnější, tím inscenace prozrazuje jedno ze svých témat: vztah života a umění. Téma umělosti nebo autenticity života, stejně jako autenticity nebo umělosti umění. A právě dvojí směr tohoto vztahu tvoří klíčovou problematiku, nad kterou se inscenace, alespoň v mém čtení, zamýšlí: tvoříme živoucí umění, nebo žijeme umělý život?

Besídka o předškolních dobrodružstvích i o těch, co budou následovat

REFLEXE - BUDDETO: Přemnohá dobrodružství, jakož i hrdinské skutky rytířů nízkého stolu – útržky eposu

Nebýt dospělým. Být dítětem. Být čímkoli chcete. Být rytířem? Třeba. Třeba rytířem nízkého stolu. A coby rytíř zažít dobrodružství, být hrdinou i poraženým, na bitevním poli jménem školka.

Bezostyšně krátká chvála bezostyšnosti

REFLEXE – NJ feat. Uhřík: Třicetosm dva

Nedivím se těm, kteří představení Třicetosm dva souboru NJ feat. Uhřík z Nového Jičína nepřijali. Nedivím se jim, ale zároveň vím, proč a čím mi připadá cenné. Nikoliv svým smyslem pro humor, jakkoliv není humoruprosté, nýbrž svým smyslem pro nehumor, svým zcela bezhlavým herectvím, které se po hlavě vrhá do vod vědomého trapna, absolutním osobním nasazením ve službách naprosté pakárny. Jedním slovem: je to divadlo bezostyšné.

ON-LINE PŘENOS: Rozborový seminář č. 1 (Buddeto, DJ feat. Uhřík, Relikty HMYZu)

22:41 Rozborový seminář zahájen, porota se sešla (zleva) Vladimír Hulec, Jozef Krasula, Jan Císař, František Zborník, Martin Pšenička. Zároveň hladovému reportérovi z baru donesli klobásu. Výpadky v přenosu nejsou způsobeny poruchou na vašem příjmači.

Inzerát: Kámensitting

První zprávou z Písku je inzerát, který nám zaslal Petr Odo Macháček. Odměny jsou lákavé, doporučujeme dočíst do konce!

Divadlo Kámen hledá hlídače dětí na dobu svého představení

 

Zájemci budou bohatě odměněni.

 

Potřebujeme: 

- odpovědné hlídání 3 malých dětí (2 až 7 let) v neděli zhruba od 9:30 do 12:00

 

Nabízíme:

- celý den otevřený účet v baru Divadla pod čarou

- ceremoniální poděkování

- dobrou záminku pro vyhnutí se našemu představení

Kontakt na divadlo redakce ráda zprostředkuje.

Blíží se Písek 2016

Už v pátek začíná další ročník Šrámkova Písku 2016. S ním se vrací i náš blogový zpravodaj, který se naplno spustí také v pátek. Mezitím se můžete seznámit s programem a dalšími náležitostmi a třeba si i stáhnout programovou brožurku, která vám dá řadu dobrých důvodů, proč do Písku vyrazit. Protože je na co se těšit – a my doufáme, že se můžeme těšit i na vás!

V rámci zadání

REFLEXE – Karavana deseti slov: V rámci rámcu


Karavana deseti slov uvedla svůj výstup ze semináře. Jde o inscenaci svižnou, hýřící výtvarnými důmyslnostmi a scénickými kouzelnostmi, esteticky propracovanou, ale také sdružující velmi dobré herce schopné nenásilné a příjemné komiky. A zpráva divákovi? Bezelstná manifestace radosti z toho, že (si) hrajeme. Nic víc, nic míň.

Tématem je částečně samotný žánr. Netroufám si však tvrdit, že by se mohlo jednat o jeho studii, protože ačkoliv se nám nabízí několik zajímavých meta-žánrových scén, k odhalovaní nějakých vnitřních principů komiksu nebo detektivky nijak výrazně nedochází.

To však nejspíš ambicí souboru ani tolik není. Ambicí této inscenace možná není ani jakýkoliv jiný obsah. Lépe řečeno: nezdá se, že by si herci přáli oslovit diváka. Nechtějí diskutovat, nechtějí promlouvat, chtějí před ním jen hrát. Způsob, jakým si toto hraní užívají, jak je neskutečně baví být spolu na jeviště (aniž by se jakkoliv předváděli!), to je nepochybně mimořádná a velmi silná kvalita, ale může trochu zklamat diváka, který k tomu očekává i nějakou chuť sdělovat.

Myslím, že tvůrcům inscenace se povedlo znamenitě splnit zadání a nejspíš i vlastní ambice. Jenomže právě fakt, že tu nějaké zadání, byť volné, vůbec bylo, pro mě představuje velký problém: přiznám se, že mě tyto „zadávací“ soutěže rozčilují a výsledky takto motivované tvorby zpravidla považuji za zbytečné. Sice leckdy krásné, rafinované, skvěle udělané, ale zbytečné. Jako v tomto případě.

Kromě této obsahové vyprázdněnosti mi nevyhovoval snad pouze temporytmus. Rychlé inscenační tempo sice baví diváka a zlehčuje mu udržení pozornosti, ale to neznamená, že celé inscenaci prospívá. Bylo by třeba jedné nebo dvou zpomalených pasáží, abych se mohl trochu vzpamatovat, oddychnout si, případně si o věci začít něco myslet. Takto končí celá produkce dříve, než se člověk připraví na to ji vnímat. Není nad čím uvažovat, stíháme se pouze okouzlovat.

Divadlo Kámen o Písku (dopis poslaný mailem od Petra a Zdeňky)

Proč zrovna Písek?
Z: Písek je pro mě příjemná událost. Čím dál tím příjemnější. A to například proto, že: jsou tu častokrát zajímavé a čerstvé kusy; člověk si příjemně zahraje; člověk příjemně popije; díky představením a díky diskusím (oficiálním nebo hospodským) člověk na něco zajímavého přijde; člověk neztrácí čas zbytečným odpočinkem a spánkem, během kterého ještě nikdo nikdy nic nevytvořil.
P: Je to pro mě nejlepší přehlídka roku. Jarní počasí, hezký město, setkávání v baru. Nově je Pod Čarou i odpočinkové schodiště, na jehož vrcholu se dá při diskusích a pití ležet. Hlavně: 8 nějakým způsobem selektovaných nějakým způsobem hledajících představení za den – to jinde nenajdu.

Tušit smysl

REFLEXE - Divadlo Kámen: Dopis poslaný poštou

Ještě jsem s tím nezačal, ale párkrát už mě napadlo udělat po představení průzkum mezi diváky, u nějž by otázka nezněla „Jak se vám to líbilo?“, nýbrž „O čem to bylo?“ A to nikoliv tematicky, ale zkrátka co do příběhu. Z letošního Šrámkova Písku by to mohlo být zajímavé u celé řady inscenací, ale nejvíc by mě lákalo zjistit, jak si kdo poradil s kamenným Dopisem poslaným poštou. Jak se mi to v rámci mé divácké zkušenosti s Kamenem jeví, má se to tady s příběhem tak nějak na půli cesty mezi vcelku jasně srozumitelnými hrami (Deus ex offo či Ras al chajmá) a obtížně uchopitelnou skoroabstrakcí řady jiných. Nebo tak nějak.