Bezostyšně krátká chvála bezostyšnosti

REFLEXE – NJ feat. Uhřík: Třicetosm dva

Nedivím se těm, kteří představení Třicetosm dva souboru NJ feat. Uhřík z Nového Jičína nepřijali. Nedivím se jim, ale zároveň vím, proč a čím mi připadá cenné. Nikoliv svým smyslem pro humor, jakkoliv není humoruprosté, nýbrž svým smyslem pro nehumor, svým zcela bezhlavým herectvím, které se po hlavě vrhá do vod vědomého trapna, absolutním osobním nasazením ve službách naprosté pakárny. Jedním slovem: je to divadlo bezostyšné.

I napodruhé (poprvé jsem se s inscenací potkal na krajské přehlídce ve Valašském Meziříčí) se mi ale zdá, že v rovině vědomé práce s trapností jsou tvůrci obratnější zezačátku, v oné převážně slovní rovině stand-up (příp. lie-down) comedy. Když se s postupem děje přešlo od slov k činům, začne to divadelně působit spíš ryze upachtěně než upachtěně na druhou. Přesto ale zůstává přítomna jakási poutavá inzitní energie, která je projevu všech tří aktérů vlastní. To je asi tak celé, co mě nad touto farmaceutickou férií v této pokročilé hodině napadá – inu, ke krátkému divadlu (bezostyšně) krátkou recenzi.

Tři otázky pro Jana Géryka

Proč děláte divadlo? A proč takovéhle?
Divadlo dělám proto, že mě to baví, už odmala. Děláme ho všichni tři přes deset roků v jednom souboru. A proč zrovna toto? No protože se to rychle napsalo a rychle nazkoušelo. Jsme už hodně rozlítaní, tak nemáme čas se scházet.

A co děláte, když neděláte divadlo?
Ještě studujeme. Jeden jsme právník, jeden politolog a jeden ekonom. Takoví humanisti.

A kdo jsou vaši diváci?
To bývá zpravidla novojičínské publikum – a teď v poslední době Valmezští a Písečtí.

Aha. Děkuju za rozhovor.