15:07 Začínáme.
15:08 Slova si ujímá Mirek Pokorný z Divadla Pod čarou, hovoří o benefičním festivalu Rockem proti rakovině. František Zborník přebírá dar pro nadaci Hrajeme o život.
15:09 Vladimír Hulec se ujímá slova. O Divadle Kámen bude hovořit František Zborník.
15:10 Zborník nečekal, že bude o Divadle Kámen hovořit, ale vídá je pravidelně na Hronově a postupně nabírá sebevědomí. Jeho inscenace vnímá jako fenomén, který se jistě usadil na naší amatérské scéně. Divácky je přijímán rozporuplně. Vytváří si jakousi novou divadelní realitu, která je trochu neobvyklá vůči tomu, jak jsme zvyklí vnímat divadlo. Tato realita je ale přitom tvořena prostředky, na které jsme v divadle zvyklí. Klíčové slovo je kompozice. Vedlejší dějové linie tvoří slepé uličky, které nám dávají možnost interpretovat. Velice ho zaujalo herectví, vysoce stylizované, groteskní, které se drží v rámci jedné dějové linie. Kompozice vytváří tvar, který je zdánlivě těžko rozklíčovatelný, ale nakonec vyrozumíme, že se hraje o obvyklém tématu Kamene, o vyprázdněnosti slov a životů, o ztrátě smyslu. Z toho, co Zborník dosud od Kamene viděl, mu to připadá nejčitelnější. Je to pro něj velice překvapující, pozitivní zážitek. Má dojem, že je na prvním schůdku k porozumění.
15:21 Martin Pšenička měl dojem, že viděl úplně jiné představení než na Písečku. Na velkém prostoru se to pomohlo rozevřít, vrstvy se rozkryly, odstup pomohl vše vidět a spíš než o dominantním a méně dominantním tématu by hovořil o synchronicitě témat. Inscenace nabízí velký prostor. Tato inscenace je ovšem divácky poměrně vstřícná.
15:26 I Vladimír Hulec má dojem, že to v Praze tolik nefungovalo.
15:27 Jan Císař má dojem, že Petr Macháček udělal velký krok ve svém snu udělat divadlo bez obsahu. Císař kdysi tvrdil, že to nelze, a teď má dojem, že se svému snu krůček po krůčku blíží.
15:30 Petr Macháček si obsah definuje jako to, co je neuchopitelné, abstraktní, a tomu druhému radši říká význam. Nesnaží se o vymizení obsahu, ale o potlačení rozumově vložených významů.
15:34 Jdeme k Teď, nádech a leť a jejich, slovy Vladimíra Hulce, takřka dokumentárnímu divadlu z Ukrajiny.
15:35 Pro Martina Pšeničku to bylo z mnoha důvodů nejpodstatnější představení festivalu. Je to divadlo, jaké dělají Poláci, divadlo, které se nebojí patosu a tragična. Věc nekonstatuje, nýbrž uskutečňuje. Je to o věcech, které jsou nesdělitelné, a nutí je spolu zakoušet v nejhmatatelnějších lidských vazbách. Je to příspěvek k tomu, jak se mimeticky vyrovnat s tím, co je nesdělitelné. Nekompromisní divadlo, které bere skutečnost do hry jako hotovou. I tak je to samozřejmě zformovaný tvar. Bylo to pro něj hodně silné a děkuje.
15:38 Podle Vladimíra Hulce je to předávaný otisk světa, velice intenzivní a silný.
15:39 Pro Jana Císaře je to silné reportážností, mimo běžné estetické normy divadla.
15:40 František Zborník přestal myslet na to, jakými prostředky je to divadelně udělané, a osobně ho to zasáhlo, vnímal to velmi silně a jsme u kořenů toho, o čem kumšt je a co po něm chceme. Tenhle přenos dnes dokázali.
15:41 Podle Martina Pšeničky si seriózně braná skutečnost diktuje svůj tvar. Je to vzorec, který se opakuje. Připomíná Hořínkův pojem bezohledné antiestetičnosti.
15:44 Vladimír Hulec hodnotí přehlídku a ohlašuje výsledky. Byl to pro něj z mnoha ohledů výjimečný ročník. Jsou tu dvě linie – divadlo na začátku, které obhledává svou pozici, a na druhé straně hotové soubory, které mají velice rafinovanou, komplexní metodu práce.
Na Jiráskův Hronov porota měla právo nominovat tři nominace a další neomezené množství doporučení.
Doporučení jsou tři:
15:08 Slova si ujímá Mirek Pokorný z Divadla Pod čarou, hovoří o benefičním festivalu Rockem proti rakovině. František Zborník přebírá dar pro nadaci Hrajeme o život.
15:09 Vladimír Hulec se ujímá slova. O Divadle Kámen bude hovořit František Zborník.
15:10 Zborník nečekal, že bude o Divadle Kámen hovořit, ale vídá je pravidelně na Hronově a postupně nabírá sebevědomí. Jeho inscenace vnímá jako fenomén, který se jistě usadil na naší amatérské scéně. Divácky je přijímán rozporuplně. Vytváří si jakousi novou divadelní realitu, která je trochu neobvyklá vůči tomu, jak jsme zvyklí vnímat divadlo. Tato realita je ale přitom tvořena prostředky, na které jsme v divadle zvyklí. Klíčové slovo je kompozice. Vedlejší dějové linie tvoří slepé uličky, které nám dávají možnost interpretovat. Velice ho zaujalo herectví, vysoce stylizované, groteskní, které se drží v rámci jedné dějové linie. Kompozice vytváří tvar, který je zdánlivě těžko rozklíčovatelný, ale nakonec vyrozumíme, že se hraje o obvyklém tématu Kamene, o vyprázdněnosti slov a životů, o ztrátě smyslu. Z toho, co Zborník dosud od Kamene viděl, mu to připadá nejčitelnější. Je to pro něj velice překvapující, pozitivní zážitek. Má dojem, že je na prvním schůdku k porozumění.
15:21 Martin Pšenička měl dojem, že viděl úplně jiné představení než na Písečku. Na velkém prostoru se to pomohlo rozevřít, vrstvy se rozkryly, odstup pomohl vše vidět a spíš než o dominantním a méně dominantním tématu by hovořil o synchronicitě témat. Inscenace nabízí velký prostor. Tato inscenace je ovšem divácky poměrně vstřícná.
15:26 I Vladimír Hulec má dojem, že to v Praze tolik nefungovalo.
15:27 Jan Císař má dojem, že Petr Macháček udělal velký krok ve svém snu udělat divadlo bez obsahu. Císař kdysi tvrdil, že to nelze, a teď má dojem, že se svému snu krůček po krůčku blíží.
15:30 Petr Macháček si obsah definuje jako to, co je neuchopitelné, abstraktní, a tomu druhému radši říká význam. Nesnaží se o vymizení obsahu, ale o potlačení rozumově vložených významů.
15:34 Jdeme k Teď, nádech a leť a jejich, slovy Vladimíra Hulce, takřka dokumentárnímu divadlu z Ukrajiny.
15:35 Pro Martina Pšeničku to bylo z mnoha důvodů nejpodstatnější představení festivalu. Je to divadlo, jaké dělají Poláci, divadlo, které se nebojí patosu a tragična. Věc nekonstatuje, nýbrž uskutečňuje. Je to o věcech, které jsou nesdělitelné, a nutí je spolu zakoušet v nejhmatatelnějších lidských vazbách. Je to příspěvek k tomu, jak se mimeticky vyrovnat s tím, co je nesdělitelné. Nekompromisní divadlo, které bere skutečnost do hry jako hotovou. I tak je to samozřejmě zformovaný tvar. Bylo to pro něj hodně silné a děkuje.
15:38 Podle Vladimíra Hulce je to předávaný otisk světa, velice intenzivní a silný.
15:39 Pro Jana Císaře je to silné reportážností, mimo běžné estetické normy divadla.
15:40 František Zborník přestal myslet na to, jakými prostředky je to divadelně udělané, a osobně ho to zasáhlo, vnímal to velmi silně a jsme u kořenů toho, o čem kumšt je a co po něm chceme. Tenhle přenos dnes dokázali.
15:41 Podle Martina Pšeničky si seriózně braná skutečnost diktuje svůj tvar. Je to vzorec, který se opakuje. Připomíná Hořínkův pojem bezohledné antiestetičnosti.
15:44 Vladimír Hulec hodnotí přehlídku a ohlašuje výsledky. Byl to pro něj z mnoha ohledů výjimečný ročník. Jsou tu dvě linie – divadlo na začátku, které obhledává svou pozici, a na druhé straně hotové soubory, které mají velice rafinovanou, komplexní metodu práce.
Na Jiráskův Hronov porota měla právo nominovat tři nominace a další neomezené množství doporučení.
Doporučení jsou tři:
- Děvčátko a slečny: Ušubraná
- Teatr Vaštar: Krvavá svatba
- DS Puchmajer: JAKO /Škorperetka/
Nominace:
- Relikty Hmyzu: F.Racek / Život a dílo
- Divadlo Kámen: Ztráta obsahu v konfekčním obalu
- Teď, nádech a leť: Slepice není pták, Ukrajina není cizina
15:51 Festival končí. Zpravodaj končí, recenze ještě přibudou.
Žádné komentáře:
Okomentovat