Skutečně ambiciózní úpravu Shakespearova Romea a Julie uvedl včera v noci Divadelní soubor Q10 z Hradce Králové. Inscenace s akrobatickými a novo-cirkusovými prvky (triky na šálech a kruhu) nese název R+J. Romea a Julii jsme už všichni viděli mnohokrát a to v nejrůznějších úpravách, filmových i divadelních, konzervativnějších i alternativnějších. Jenže úprava souboru Q10 přináší opět cosi nového.
Tvůrci se rozhodli zasadit hru do nového kulturního kontextu, tj. do Brazílie, a rozhodli se připojit bojové umění Capoeira jakožto určující akrobatický prvek. A východiskem interpretace je věta „Capoeira: bojovníci, kteří se časem vymkli kontrole”, která vcelku přesně odráží nejvlastnější motivy předlohy. Je to zajímavý posun, který inscenátorům umožňuje přirozeně včlenit do textu množství triků, cviků a čistě fyzických pasáží, aniž by to působilo příliš násilně. Výsledkem jsou efektní, propracované a hlavně estetizované rvačky Monteků s Kapulety.
Mírně problematická je pro mě ale snaha tvůrců dostatečně, ještě znovu a znovu, zdůvodnit přenesení hry. Nejde o nějaký zásadní problém, jen je vícečetná obhajoba takového, zcela regulérního autorského postupu, v mých očích nadbytečná. Na scéně se totiž hned zpočátku objevuje vypravěč-cestovatel, jehož vyprávění jako by se rozehrávalo - a zde se opět opřu o repliku z inscenace: „Byl jsem svědkem příběhů, za které by se nemusel stydět ani ten Angličan ze Stratfordu.” Tím pádem se v inscenaci objevují už dva vypravěči - ten Shakespearův a nový cestovatel. Tvůrci v inscenaci předvádějí dostatečnou suverenitu, než aby díky tomu měli působit omluvným dojmem.
Ocenila jsem ale způsob krácení hry, kdy se tvůrci opět nebáli a rozhodli se pro poměrně nezvyklé řešení. Člověk by zpravidla očekával, že při razantní potřebě krátit první odpadne monolog o královně Mab a posledním přeživším budou nejznámější pasáže, jako je scéna na plese, balkónová scéna a monology milenců v hrobce. Naprosto opačnou cestou se vydal soubor Q10. V jejich úpravě Romeo a Julie nemluví prakticky vůbec; místo textu je využito prvků pohybového divadla a nebo hry skrze rekvizitu (Romeo něžně hraje na akustickou kytaru, oproti němu stojí Paris s černou elektrickou kytarou, oba stejně zvláštní zjevení ve světě hektické a temperamentní samby).
Jistě, může se zdát, že Shakespearova hra trpí. Ale v inscenaci R+J jde o celkem jasnou zkratku. A navíc hlavním tématem není ani tolik tragická láska, jako spíš boj a nenávist. Shakespearova hra je v tomto případě využita primárně jako nosná platforma pro prvky nového cirkusu.
R+J je velmi originální inscenace. Samozřejmě v sobě nese i řadu nedostatků, ale tvůrci se rozhodli jít nebezpečnou cestou. Zároveň jsou ve svých záměrech velmi nekompromisní, přesní a odvážní. A tak jediné, co je opravdu škoda, je to, že soubor evidentně neměl dostatek času sžít se s novým prostorem ani pečlivě připravit techniku, což se projevilo zejména na nepřesném nasvícení. Nicméně, to se prostě stává. Sestavit tak nabitý festivalový program (hrálo se až do 0:45) je už pořádně vysoký level Tetrisu.
Žádné komentáře:
Okomentovat