Časovost
– jedno z nejvýznamnějších, nejširších a také zároveň nejsložitějších oblastí
filosofie nejen 20. století se stalo tématem improvizačního představení Casiopea
aneb etudy o časovosti novojičínského souboru NJ feat. Uhřík. Tento
nostalgický jednočlenný občasník (jak o sobě soubor mluví v anotaci v
programové brožuře festivalu) inscenaci pojal jako komickou koláž založenou na debatě
o viděném, na skeči o základním fenomenologickém termínu a na netradičním
před-koncertu. Ve své skladbě může nejprve působit nesourodě – asi tak, jako ingredience
k výrobě šunkofleků – avšak ve výsledku utváří velmi působivý obraz o tom, jak
je také možné interpretovat pojetí termínu z moderní filosofie.
Tato
vtipně a zároveň chytře vystavěná one-man-show, při které protagonista aktivně
spolupracuje s obecenstvem, prozrazuje, funguje na principech stand-upů. Prvním úsekem koláže je
pořad „debata o viděném“ – míní se přestavení, které se nekonalo zvané Poeton
- která ve formě krátké diskuze doprovázené improvizovanými otázkami z publika,
nechává vyvstat náčrtu děje Poetonu. Ve druhé části je představen fenomenologem
v bílém plášti pojem rozšířené přítomnosti v sobě pojímající jak minulost, tak
i budoucnost – tzn. časovost, jak ji chápe Edmund Husserl otec fenomenologie. Součástí
filosofického kabaretu je skeč, v němž Husserl hledá a nachází přítomnost, v
jeho průběhu dochází k uvedení hry.
Po tomto následuje netradiční před-koncert.
Proč je to před-koncert? Protože se jedná o koncert dvou hvězd dua Casiopea, který
předchází odchodu diváků. Hlavními hvězdami dua, které je multižánrové, jsou
klávesy Casio a Yamaha. Protagonista je jen překladatelem (předem navolí
automatické melodie) těchto nástrojů, z performera se stává divák v publiku;
herec již není zapotřebí. Vše završeno afterparty, v níž si publikum může
přehrát song na klávesách. Aby ani poslední song nebyl poslední, nebo (snad) aby
diváci svedli zápas o umlčení nástrojů.
Představení je v nejlepším slova smyslu
ilustrativní interpretací chápání časovosti. Je-li inscenace vnímána jako celek, je možné ji vidět jako velmi nenásilnou formou poukázání náznaku časovosti
samé. Těžkost tohoto tématu, je prosvětlena vtipem a aktivní spoluprací s
publikem, které je tak do tématu lépe vtaženo. Celým představením rezonují
pojmy, které jsou známé z filosofických diskurzů o čase a časovosti: paměť, minulost,
budoucnost, přítomnost – reprezentovaná zde devadesát let starým časopisem „Přítomnost“,
jejž je možné si v přítomnosti přečíst.
Žádné komentáře:
Okomentovat