Konečně můžu říct: „já tu Vernisáž znám“. Četla jsem ji a
viděla několikrát. Přesto to byla moje první Vernisáž obsahující „rozvodněnou
Gangu“. Byla jsem mile překvapena lehkostí, se kterou tvůrci text upravili. Je
to radost, když si člověk může spojit situaci se svojí vlastní zkušeností. Obzvlášť
pokud se týká ne příliš dobrých přátel a jejich nátlakové prezentace vlastního
štěstí. Fotky z Indie, nákup nábytku z dřevěného masívu i fetiš
gramofonových desek. Tyto momenty ke mně promlouvají hlavně jako ke členovi
určité sociální skupiny, která všem těmto věcem holduje. Abych byla úplně
upřímná, mám všechny tři vyjmenované věci ráda a dokonce si v řádu týdnů
dokážu naprosto přesně vybavit situace, ve kterých jsem je sama obdivovala.
Právě proto je pro mě podnětné sledovat, jak se tyto
předměty lehce stávají nástroji manipulace, skrytého ponižování, jak se
s nimi zachází jako s nutnými atributy kvalitního života, který
jedině stojí za to žít. Nemůže být překvapením, že v tomto kontextu se pro
mě stává Havlova hra mnohem přesnější. Mnohem víc než pokud sleduji situaci
lidí, kteří jsou pro mě až příliš snadno kategorizovatelní jako nesnesitelní
snobové. Samozřejmě ona nesnesitelnost tu zůstává, jen se prolíná se
současnějšími reáliemi. Ve smyslu mého vlastního pozorování života je proto Vernisáž GT Hlinska obohacující.
Naopak mne často popichovaly prostorové vztahy postav.
Možná, že část tohoto problému byla způsobena velkým stolem, který byl dlouho
mezi dvojicí a Bedřichem. Někdy jsem podléhala dojmu, že na Bedřicha jejich hra
vůbec nepůsobí a že ji hrají opravdu jenom sami pro sebe. Stejně tak pro mě
pozbýval smyslu Bedřichův odchod, kdy se mu do cesty nepostaví ani jediná
překážka. Chápu, že do určité míry spočívá manipulace páru ve slovech, ovšem
pak pro mě nebyla tato slova dostatečně rafinovaně podaná k tomu, aby sama
o sobě Bedřicha ovládla.
Obdobně jsem byla trochu zklamána prostorovým a výtvarným
zpracováním. Minimálně ve směru kostýmů by se zde nabízela široká škála řešení.
Toto specifické snobství by se přeci dalo vyjádřit různými způsoby, které by
jistě inscenaci obohatily. Věra s Michalem můžou být zastánci udržitelné
módy. Nebo jejich oblečení může být naopak trhlinou v jejich pečlivě
vybudovaném představení. Mohli by být nad módu také naprosto povzneseni. Dokázala
bych přijmout tato a určitě i mnohá další řešení, která by situaci podtrhla
nebo ji „tak nějak rozmotala.“
Žádné komentáře:
Okomentovat