sobota 27. května 2017

Michal Zlatoš: Typ-Ste-Reo


První inscenací na programu 56. ročníku Šrámkova Písku byla -TY: Jeskyně v provedení studentů pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Budoucí absolventi – vystupující pod názvem Jiná tvář – se v režii Romana Černíka pokusili o vytvoření díla na motivy široce známého Platonova Mýtu o jeskyni, což se odráží již v názvu inscenace. Inscenace vznikla v rámci bakalářského studia dramatické výchovy jako absolventské představení, což je patrné i v tom, že se členové přímo podíleli na hudební a textové kompozici představení.

Zaslechne-li člověk, který se kdy aspoň povšechně seznamoval či musel seznamovat se základy dějin filosofie, že impulzem pro vznik inscenace je antická klasika Platonovy Jeskyně, může si představovat leccos. A toto pojetí inscenace jakoby chtělo nastiňovat pocity, které se sváří v člověku stojícím v rozpolcení rozumu a emocí. Samo toto rozpolcení je, tak jako v běžném životě, umocňováno nezájmem okolních blízkých a zároveň tlakem mechanického tepotu srdce společenského systému. Ten je ve hře vyobrazen až mantrickým opakováním slabik slova „stereotyp“ a ještě zesílen repeticí textových fragmentů různého původu. Zvuk slova „Dost!“ protrhne tuto mechaničnost. Zde se objevuje kontrapunkt mezi otroctvím tomuto stereotypu a dilematem z něj vykročit – takovéto vykročení je však záležitostí, která vyžaduje největší odvahu, je krokem do neznáma – odvahu být schopen se vymknout stereotypu strojové mašinerie – říci: „ne!“. Tehdy, když je člověku umožněno čelit největšímu strachu, tehdy strach končí a jemu začíná život. V takový moment se začíná osvobozovat. Snaží se kráčet po cestě směřující k údolí klidu - což vyžaduje onu odvahu a vytrvalost – i vzdor tomu, že jej mechanický systém stále dohání a sráží na kolena a jeho údolí klidu se snaží rozrušovat, seč mu síly stačí.


Inscenace je velmi vhodně doprovázena hudebními prvky a cappella, které svým způsobem ještě umocňují těžkost a vážnost nejen tématu motivujícího textu Platonova mýtu, ale i podněcujících otázek a textových fragmentů zdůrazněných pohybovými prvky herců. To vše v součtu podtrhuje a vyzdvihuje téma autentičnosti lidského pobytu, které je zde akcentováno – „jak být člověkem sám bez člověka?“

Žádné komentáře:

Okomentovat