Kolik jsi napsal textů?
Já to
nepočítám. Asi patnáct.
A teď jsi dramatik nebo matematik? Nebo
obojí?
Jsem stejně
tak vědec jako dramatik. To není o hlubokým vnitřním přesvědčení, ale
z pohledu daňovýho přiznání mám přesně půlku peněz jako vědec a půlku jako
dramatik.
Ty jsi dělal vědu a přišlo ti to tak
inspirativní, že jsi o tom začal psát?
Před třiceti
lety jsem byl v Divadle do kapsy a v roce 1987 jsem jel poprvé
s touhle partou na Jiráskův Hronov. Jsem matematik, a když je člověku
osmnáct nebo devatenáct a přijde na „jaderku“ (Fakultu jadernou a fyzikálně
inženýrskou), rychle zjistí, že je tam velkej deficit žen a je s tím
potřeba něco dělat. Pak jsou dvě možnosti, jak řešit ty přetlaky. Tak, že je
člověk horolezec, anebo tak, že ty ženy nějak najde. My se v partě rozhodli, že
budeme ty ženy hledat. Někteří z nás dělali oboje.
Třeba Dan Vavřík dělal i na těch skalách divadlo, protože přetlaky byly tak
velký, že jenom divadlo to nevyřešilo.
Jsou všechny tvoje hry o vědě?
Vůbec ne,
píšu i loutkový hry, hry pro děti... Loutkový hry jsem psal ještě před tím. Myslím,
že psát pro děti je vůbec nejlepší. Moje hry se hrály v DRAKu, V Naivním
divadle, v Alfě v Plzni, v Malém divadle v Budějovicích.
Chceš svoje hry dělat jenom ty sám?
Ne vůbec. Moje hry režírovali různí zásadní režiséři. Poslední hru režíruje
Jan Frič, nositel ceny Alfréda Radoka. Jedna hra se hraje v Národním
divadle. Ale jsem rád, když můžeme různý věci hrát sami a děláme si to po svým.
Je to pak tak dobrý nebo blbý, jak chceme my. Myslím si, že v tom je ta
radost. Hlavně jde o to, aby se člověk mohl po tom představení natřásat. Aby
tam mohl být a říkat „já tohle napsal“, a pak se nějak dostal mezi ty ženy,
mezi který se v tý fyzice nedostane.
Takže o to jde pořád?
No jasně. Člověk touží po lásce a uznání a komplimentech a já vydržím,
co se týče komplimentů, jako zvíře.
Viděl jsi tu inscenaci
Kristiána Kubáka?
Viděl jsem ji několikrát. Myslím, že ti herci jsou skvělí. Je pravda,
co říkal Janek Císař, že tomu nevěnovali tolik času a je to trochu škoda. Měl
jsem radost, že to budou hrát tihle herci, Kubák sám je v pohodě chlapík a
Máša Nováková je možná jedna z nejlepších dramaturgyň v týhle zemi, ale
úplně to nedopadlo. Myslím, že mám asi radši inscenaci, kterou udělal Dan Vavřík,
experimentální fyzik ze starý party z jaderky. Protože se tomu dalo víc
času a to je důležitý. Kdyby Kubák měl víc času a nemusel honit granty, tak by
to třeba taky udělal dobře.
Píšeš s tím, že to lidi
všechno pochopí? Pro jaké lidi píšeš?
Bořivoj Srba, kterého považuju za nejzásadnějšího českého teoretika
divadla, říká, že divadlo je o tom, že se kladou otázky. Divadlo děláme přeci
zaprvé proto, aby nás diváci obdivovali, a za druhé, aby přemýšleli sami o sobě
a o tom, co se děje. Aby v tý věci byli schopný vidět kus sebe sama a aby
je to znepokojovalo, aby to nebylo v úplně komfortní zóně. V žádném
případě nejde o to, aby pochopili nějaký formální věci.
Žádné komentáře:
Okomentovat