Je pátek 26. května a já mám sbaleno. Dokonce se mi po třech dnech konečně podařilo najít brýle, což mi práci na zpravodaji letošního Šrámkova Písku jistě značně usnadní. Divadelní sezóna pomalu končí a ta festivalová naopak začíná. A pro mě je prvním letošním festivalem právě Šrámkův Písek.
V rámci tohoto ročníku se výrazně proměnila redakce. Společně se mnou přijíždějí i dvě další redaktorky - Barbora Haplová a Petra Zachatá, obě představitelky té nejmladší (a nejpůvabnější) generace divadelní kritiky a studentky Katedry teorie a kritiky na DAMU. Bára Haplová kreslí, maluje, věnuje se grafice a samozřejmě skvěle píše nejen teoreticky a o divadle, ale také třeba pohádky - tu O Vladaně a Prasopsovi jste si mohli poslechnout ve vysílání Českého rozhlasu. Petra Zachatá je velmi, velmi podnikavá žena, která se věnuje kromě divadla také překladatelské činnosti, a aby stihla letošní festival, neváhá obratem skočit na pravidelný spoj Finsko - Písek. Je tedy dost možné, že letos bude psát jako drsná seveřanka.
Máme v redakci také jednoho muže a to Michala Zlatoše (zde bych se o půvabnosti nerozepisovala, zřejmě přijede ve svých oblíbených kraťasech ušitých z ubrusu nejmenované značky piva), doktoranda na Pedagogické fakultě UK, který povede jakousi pomyslnou rubriku „Co si myslí filozof” nebo „Očima fenomenologa”. Michal se vyznačuje zejména tím, že je schopen kdykoli zasvěceně mluvit na jakékoli téma.
A pak jsem v redakci také já - absolventka Katedry teorie a kritiky na DAMU a redaktorka časopisu Loutkář.
Jistě jste si všimli, že tón, který jsem v editorialu zvolila, je hodně uvolněný. Není to nedopatření ani neschopnost napsat skutečně seriózní úvod do diskuze. Jen si myslím, že konečně naplno začíná léto, čeká nás krásných 29 stupňů ve stínu (a kdo ví kolik v sále) a na festivaly se jezdí hlavně proto, že je to prostě zábava. Proto i naše texty budou uvolněné. Čtenáře na festivalu to nezaskočí a ti, co zůstali doma, třeba objeví kousek festivalové atmosféry u sebe v obývacím pokoji.
V rámci tohoto ročníku se výrazně proměnila redakce. Společně se mnou přijíždějí i dvě další redaktorky - Barbora Haplová a Petra Zachatá, obě představitelky té nejmladší (a nejpůvabnější) generace divadelní kritiky a studentky Katedry teorie a kritiky na DAMU. Bára Haplová kreslí, maluje, věnuje se grafice a samozřejmě skvěle píše nejen teoreticky a o divadle, ale také třeba pohádky - tu O Vladaně a Prasopsovi jste si mohli poslechnout ve vysílání Českého rozhlasu. Petra Zachatá je velmi, velmi podnikavá žena, která se věnuje kromě divadla také překladatelské činnosti, a aby stihla letošní festival, neváhá obratem skočit na pravidelný spoj Finsko - Písek. Je tedy dost možné, že letos bude psát jako drsná seveřanka.
Máme v redakci také jednoho muže a to Michala Zlatoše (zde bych se o půvabnosti nerozepisovala, zřejmě přijede ve svých oblíbených kraťasech ušitých z ubrusu nejmenované značky piva), doktoranda na Pedagogické fakultě UK, který povede jakousi pomyslnou rubriku „Co si myslí filozof” nebo „Očima fenomenologa”. Michal se vyznačuje zejména tím, že je schopen kdykoli zasvěceně mluvit na jakékoli téma.
A pak jsem v redakci také já - absolventka Katedry teorie a kritiky na DAMU a redaktorka časopisu Loutkář.
Jistě jste si všimli, že tón, který jsem v editorialu zvolila, je hodně uvolněný. Není to nedopatření ani neschopnost napsat skutečně seriózní úvod do diskuze. Jen si myslím, že konečně naplno začíná léto, čeká nás krásných 29 stupňů ve stínu (a kdo ví kolik v sále) a na festivaly se jezdí hlavně proto, že je to prostě zábava. Proto i naše texty budou uvolněné. Čtenáře na festivalu to nezaskočí a ti, co zůstali doma, třeba objeví kousek festivalové atmosféry u sebe v obývacím pokoji.
Žádné komentáře:
Okomentovat