Filip Huml Král: Kdo je vlastně oběť?

Malamadre. FOTO Jan Slavíček

Královéhradecký soubor Q10 má za sebou širokou škálu projektů: od jarmareční loutkové pohádky O velikém draku, přes ryčné, místy dokonce akrobatické inscenace Shakespearových komedií Mnoho povyku pro nic a Večer tříkrálový, po trýznivou, komorně činoherní Noc vrahů a obrazivou adaptaci slavného Melounového cukru, s níž se s velkým úspěchem na Šrámkově Písku představili loni. Letos doputovali z hradeckého Audimaforu s dalším velkorysým, ambiciózním projektem: cyklem tří hodinových inscenací, které z různých stran a přístupů ohledávají Geraldiho Zlomatku, původně ryze činoherní komorní text o matce, který se rozhodne svého syna vyléčit z homosexuality. Na pár otázek nám odpověděl režisér a vedoucí souboru, jinak též herec a režisér Divadla DRAK Filip Huml Král.



Jak jste se dostali k textu Zlomatky a proč jste měli potřebu se zrovna s tímhle typem dramatiky takhle razantně utkat? Před časem jsem zaslechl nadšené vyprávění o jakémsi činoherním představení jménem Zlomatka a začal jsem se pídit po textu. Téma nás zaujalo, byť nám na dnešní dobu nijak moc kontroverzní nepřišlo — reakce některých našich diváků nás ovšem posléze přesvědčily o opaku. A protože nikdo z nás nikdy žádnou inscenaci Zlomatky neviděl, otevřel se prostor pro naše vlastní pojetí.

A jak jste hledali klíč, s nímž k textu přistoupíte? Jak vznikl nápad na triptych různých přístupů? Autor té hry, Mario Geraldi, je Ital. Jde tedy o dramatika z takzvaně katolické země, a nás napadlo zamyslet se nad vnímáním zápletky z našeho a z italského pohledu. Nakonec jsme došli až k promýšlení témat té hry i z jiných geografic- kých a národních úhlů pohledu a vyplynul z toho tenhle triptych ze třech koutů Evropy. Každý národ má jinou mentalitu, od čehož se odrazil i způsob zpracová- ní jednotlivých epizod. V Čechách jsme zvolili činohru, v Itálii pohybově-hudeb- ně-výtvarné pojetí s multifunkční scénou, která v určitých scénách téma rámuje do oltářního obrazu, a pro Balkán energické pohybově-hudební provedení. Také jsme přemýšleli nad českým překladem názvu a došlo nám, že jednoslovný překlad Zlomatka italskému významu úplně neodpovídá. Nakonec jsme tedy pone- chali originál Malamadre. A každý z dílů se potom jmenuje podle další myšlenky, kterou jsme zpracovali, a to je otázka: „Kdo je vlastně ve skutečnosti oběť?“ Sorella malata, Amico malvagio a Famiglia malata.

Jak obvykle tenhle náročný projekt uvádíte? V různých večerech, nebo celý najednou?

Varianty jsou tři. První: každá inscenace se hraje samostatně. Druhá: Tři inscenace pro náročného diváka za sebou v jeden večer. Třetí: všechny tři inscenace se odehrávají ve stejný okamžik na jednom místě, nejlépe ve staré továrně. Na Šrámkově Písku budeme hrát všechny tři představení zvlášť, ale ve speciální úpravě, kdy se celá mozaika příběhu poskládá až v posledním díle.

Q10 funguje pod hlavikou Tvého domovského Divadla DRAK, jak tahle spolupráce vznikla a jak funguje? V Divadle DRAK se vytvořila takzvaná Divadelní laboratoř LAB, která se věnuje vzdělávání laické veřejnosti. Já jsem jedním z pedagogů LABu a vedu divadelní soubory Q10, Q14, EGO SISTERS & col. a soubor PSJG. Většina našich studentů se zkouší připravovat na studium na vysokých uměleckých školách a některým z nich se to i podařilo: divadelní věda, herectví na DAMU, herectví na JAMU... A kromě toho máme absolventy i na dalších zajímavých oborech, jako jsou zahradní architektura, architektura a design na ČVUT nebo porodnictví.

A co vás čeká dál?

Chystáme loutkové přestavení Cirkus Freakus a potom další, zatím tajný projekt na sezonu 2015/2016.