REFLEXE - Q10: MALAMADRE/AMICO MALVAGIO, MALAMADRE/FAMIGLIA MALATA
Už se to tak stává, že člověku uniká smysl věcí, které stejně nemůže ovlivnit. Třeba dramaturgii festivalu. A třeba to, proč soubor, který je na festival nominován se všemi částmi svého triptychu (tak jako hradecká Q10 se svou Malomadre), hraje tyto části v různé dny – prvního večera první část a druhého večera zbylé dvě. Je to škoda, protože i když se jednotlivé části tváří, že by mohly fungovat jako svébytné inscenační hříčky, jsou v každé části přesahy ze zbylých dvou a přímo odkazují na „závěrečnou mozaiku“, která nebyla nijak zvlášť důmyslná, ale byla.
Srovnávání jednotlivých úseků se přímo nabízí, otázkou ovšem zůstává, nakolik bude adekvátní vzhledem k oddělenému zážitku, který nám byl naskytnut. Ony přesahy částí, které byly zmíněny v prvním odstavci, totiž možná uškodily pátečnímu úseku triptychu. Po zhlédnutí druhé části dostalo cosi z části předchozí smysl, ale ani zpětné logické uvažování nepřemůže násilný časový rozestup a já asi nejsem schopna nahlížet na páteční úsek objektivně - tudíž pro mě zůstává nepovedenou cirkusovou show. A po takové byl druhý úsek celkem příjemným očistcem.
Přívětivá změna se týkala snad všech inscenačních složek, nejvýznačnějším obratem k lepšímu byla ovšem hudba a herectví. Živá tahací harmonika a ozvučná dřívka (v jejichž kontrastu působí i to reprodukované tango pěkně!) oproti pátečním dramatickým chorálům vytvořily své (dobro) ještě před prvními replikami. Replikami, které byly po textové stránce ne příliš odlišné od pátečních, po herecké už více. Motivace a vyznění jednotlivých replik bylo daleko jasnější a logičtější, a koneckonců - celkově byly sobotní herecké výkony nikoli křečovitě přehrávané, ale adekvátní a trefné.
Celkovému dojmu druhé části prospělo jistě i jasné geografické zařazení. Jasný jižanský temperament, nálada, hudba, i kostým. Včerejší východočeský pokus byl spíše zeměpisně roztahaný, než dotažený.
Budu pokračovat v rozehrané „dantovině“ a označením druhé části za očistec, bude ta třetí rájem (alespoň v kontextu této inscenace, nikoli festivalu).
Už se to tak stává, že člověku uniká smysl věcí, které stejně nemůže ovlivnit. Třeba dramaturgii festivalu. A třeba to, proč soubor, který je na festival nominován se všemi částmi svého triptychu (tak jako hradecká Q10 se svou Malomadre), hraje tyto části v různé dny – prvního večera první část a druhého večera zbylé dvě. Je to škoda, protože i když se jednotlivé části tváří, že by mohly fungovat jako svébytné inscenační hříčky, jsou v každé části přesahy ze zbylých dvou a přímo odkazují na „závěrečnou mozaiku“, která nebyla nijak zvlášť důmyslná, ale byla.
Srovnávání jednotlivých úseků se přímo nabízí, otázkou ovšem zůstává, nakolik bude adekvátní vzhledem k oddělenému zážitku, který nám byl naskytnut. Ony přesahy částí, které byly zmíněny v prvním odstavci, totiž možná uškodily pátečnímu úseku triptychu. Po zhlédnutí druhé části dostalo cosi z části předchozí smysl, ale ani zpětné logické uvažování nepřemůže násilný časový rozestup a já asi nejsem schopna nahlížet na páteční úsek objektivně - tudíž pro mě zůstává nepovedenou cirkusovou show. A po takové byl druhý úsek celkem příjemným očistcem.
Přívětivá změna se týkala snad všech inscenačních složek, nejvýznačnějším obratem k lepšímu byla ovšem hudba a herectví. Živá tahací harmonika a ozvučná dřívka (v jejichž kontrastu působí i to reprodukované tango pěkně!) oproti pátečním dramatickým chorálům vytvořily své (dobro) ještě před prvními replikami. Replikami, které byly po textové stránce ne příliš odlišné od pátečních, po herecké už více. Motivace a vyznění jednotlivých replik bylo daleko jasnější a logičtější, a koneckonců - celkově byly sobotní herecké výkony nikoli křečovitě přehrávané, ale adekvátní a trefné.
Celkovému dojmu druhé části prospělo jistě i jasné geografické zařazení. Jasný jižanský temperament, nálada, hudba, i kostým. Včerejší východočeský pokus byl spíše zeměpisně roztahaný, než dotažený.
Budu pokračovat v rozehrané „dantovině“ a označením druhé části za očistec, bude ta třetí rájem (alespoň v kontextu této inscenace, nikoli festivalu).
Závěrečná odvázaná jízda chytře umístěná na konec, tudíž
počítající se znalostí situace z předchozího, je pronikavá, dynamická,
rytmická. Bez zbytečných slov, nahrazených energickou akcí, jízlivým vtipem a ještě
dalšími hudebními nástroji. A jak na baru podotkl kolega Šimon Stibůrek: "Kdyby se vyškrtla první a druhá část a k třetí by se přidala čtvrtá a pátá, nebylo by více k vytknutí."
Žádné komentáře:
Okomentovat