„Rudo!“ ozve se z publika. A Ruda – dirigent - si přichází ošéfovat svůj genderově rozdělený sbor. Ten ovšem začne, i přes své andělsky bílé odění, sveřepě dupat a Ruda má co dělat, aby tohle zdivočelé stádo utišil. Když si dirigent začne svlékat kalhoty, z vedlejšího sedadla se ozve ironické: „No jasně, tihle se musí taky svlíknout, bez toho to nejde.“ To se ovšem možná ještě netuší, nakolik explicitní tahle podívaná vlastně bude. Rudovy svléknuté kalhoty budou jen slabým odvarem toho, co nás čeká.
Přišel čas Oslavy nudlí a musí se vařit. Budeme potřebovat mouku, vejce, mléko, sůl a odtajněnou tajnou přísadu – bílé víno. Stáhneme pohupující se židle visící ze stropu zpátky na zem, ať je na čem sedět. Nudle vhodíme do silného vývaru z Ligetiho a postupně přidáváme půl hrnku Aglaji Veteranyiové, lžíci Herty Müllerové a špetku Marka Šindelky. Za stálého míchání přivedeme diváka k varu. Příkladem za všechny budiž tento: Když Ligeti vášnivě hněte těsto na zcela nahém ženském těle, zavládne sálem rozpačitá atmosféra. Na jevišti jsou přeci jen obnažené ženské půvaby pořád více tabu, než ty mužské. Publikum Šrámkova Písku je poměrně specifické, obávám se totiž, že konzervativnější divák by rychle prchal ze sálu. Kontroverzní zpracování ale koresponduje s kontroverzní hudbou Györgyho Ligetiho, o kterém celé představení (snad spíše performance) vlastně je. Nebo se alespoň tak tváří.
Dneska jsem se v Divadle Fráni Šrámka cítila stejně pobaveně a zmateně zároveň, jako před dvěma měsíci ve Volksbühne na Castorfovi. Můj kamarád to tenkrát vystihl přesně. Je to divadlo kontrolovaného tripu. A tahle nálepka sluší i Nudlím. D.R.E.D. osciluje na pomezí snesitelného a nesnesitelného a mě ten balanc baví. „Květák je fraktální zelenina.“ A já říkám: „D.R.E.D. jsou fraktální květák.“
Žádné komentáře:
Okomentovat