Kabaretní tragédie

REFLEXE - Q10: MALAMADRE/SORELLA MALATA

„Je to italský text o matce, která se nedokáže smířit s tím, že je její syn teplej,“ zazní v hledišti pár vteřin před vypuknutím malého rodinného dramatu MALAMADRE/SORELLA MALATA hradeckého souboru Q10. A jako správně rodinné drama vše rozehrává monolog jednoho z členů rodiny, konkrétně starší sestry Anny, abychom byli správně seznámeni s nastalou situací: nejdříve zemřel otec, poté nedávno i matka. Ona sama zůstala sama s mladším bratrem, a aby se uživili, přivydělávala si k sirotčímu důchodu šitím. A celý svůj život obětovala až mateřsky svému malému bratrovi. Ten je nyní na studiích jakéhosi technického oboru v Pardubicích, ale v poslední době se chová zvláštně, dokonce svou sestru již dva měsíce nenavštívil.


Simsalabim a teď ho tu máme! V plné kráse v hokejové výzbroji, zfetovaného svou sestrou prášky na spaní, a spícího v nákupním košíku. On je totiž nemocný. Nevoní mu ženy. A Anna je přesvědčená, že svého nemocného bratra jakýmikoli prostředky vyléčí. Drží jej pod zámkem, cpe ho prášky, „pronajme“ mu prostitutku, kterou sama vybere a neustále svého bratra i sebe přesvědčuje o tom, že „to dělá pro jeho dobro!“

Tento velmi dramatický příběh je doprovázen ještě dramatičtější hudbou. Epické chorálové skladby nás ujišťují o tom, že pokud nám to, co se před námi odehrává, nepřijde dost vážně, tak by fakt mělo. Anebo ne. Když se Bohumil za zvuků Carmina Burana svléká téměř donaha ze své hokejové výzbroje a zároveň vyčítá sestře, jak veškeré její snahy udělat ho šťastným měly zcela opačný výsledek, je to dost vtipná podívaná. Škoda jen, že se s tou monumentální hudbou nepracovalo s lepším načasováním a střihy. Chvíle, kdy slavná Carmina Burana skončí a Bohumil ve svém monologu pokračuje bez přerušení, působí dost trapně.

Do zpočátku komorních činoherních výstupů začnou prostupovat žánry, o kterých se nám zprvu ani nezdálo. Lechtivá burleska, která má za úkol zcela názorně dosvědčit Bohuslavova slova „Nemáš ponětí o tom, co se dělo na soustředěních v Miláně“, detektivní výslechy pod lampičkou, či neustále přítomná hororová energie kolem Anny – která u jevištní kuchyňské linky doplněné mixérem a noži působí opravdu děsivě.

Upřímně doufám, že inscenátoři nebrali příliš vážně sebe, ani onen kabaret výstupů na pozadí malé rodinné tragédie. Na tuhle sebeironickou hru bych pak byla ochotna přistoupit a dokonce se bavit. V opačném případě by mi výsledek připadal dost… smutný.